Slunce pálí jako o život. Začíná se jí červenat čelo a taky ruce, těsně pod krátkými rukávy.
Mžourá do sluncem zalitých polí, hádajících se s hustými lesy o svoje místo.
O úzkou silničku jí pleskají gumové pantofle od Vietnamců. Chtěla pantofle Adidas, ale pandemie Coronaviru zavřela všechny krámy a na netu se pro žádný nerozhoupala.
Vietnamec z vedlejší vesnice má naštěstí všechno. Gumový fajnový pantofle za 60 korun, to tam nemůžeš nechat. A jak jsou pohodlný!
Vietnamec jí vždy pochválí bříško a zeptá se, na kdy to čeká. Odpovídá, že na listopad.
On je blbec a ona si večer zacvičí.
Tu asfaltku tu dělali před půl rokem. Na starou rozrytou cestu nakydali asfalt a zasypali to bohatou vrstvou štěrku. Celé to umění spláchnul první liják do trávy podél cesty a zbytkem povrchu opět prorůstá příroda. Lístky pampelišek a jitrocele.
Za sebou táhne vodítko a na vodítku připnutou tříkolku. Na tříkolce se směje šestiletý chlapeček. Chudák, zatím neumí chodit ani mluvit. Je nemocný.
Když se sem přistěhovali, byl pro lidi z vesnice atrakcí. Nikdo takový v okolí nebyl a tak si ho oťukávali. Teď si zvykli.
Rozhodně je to tu lepší než ve městě. Ty šokované, lítostivé, soucitné pohledy maloměstských lidí. Ta krutá upřímnost zdravých dětí. To se dalo jen stěží snášet. Zvlášť, když má tenhle šestiletý chlapeček do podoby zdravého dítěte daleko.
Šlapat na tříkolce umí. Teď je ale rád, že ho máma táhne na vodítku. Cesta vede do kopce a to je v tomhle horku namáhavý.
"Tak jste vyrazili na procházku?"
Ptá se stará Bartáková, opřená o plot před svojí roubenkou, aby jí náhodou něco neuniklo.
Vypadá, jako babička z pohádky. Mírně shrbená se šátkem převázaným přes uši. V typické vesnické zástěrce se opírá o plot a tváří se jako Baba Jaga.
"Vlastně už se vracíme, byli jsme si jen natrhat trošku heřmánku u pole."
Dnes nemá náladu na zdvořilý rozhovor.
S vodítkem za sebou obkrouží náves a čeká ji asfaltka mezi poli zpět k domu.
Teď je ale všechno jinak.
Slunce jí praží do zad a ona může konečně otevřít oči a podívat se do krajiny.
Není to žádná Pálava, ale přes to to tu má ráda.
Má ráda svoje gumový pantofle od blbečka, svoje vytahaný legíny i flaušovou košili. Svůj nedbalý culík i nehty bez třpytu.
Má ráda svoje dvě děti, věčně špinavý od hlíny i manžela se spoustou práce.
Má ráda tenhle konec světa, kde stále křičí cirkulárka a kokrhají kohouti. Kde se slepice mají dobře a mravenci staví své hrady na mezi. Kde srnci svým strašidelným štěkáním dávají dobrou noc.
Odepne vodítko z tříkolky a ta se s jásotem spustí dolů z kopečka...
Žádné komentáře:
Okomentovat