Ahoj, já jsem Marie. Marie. Nevim, co vedlo moji matku k tomu, aby mě pojmenovala po Bohorodičce z Jeruzaléma, ale mně se to za prvé nelíbí a za druhé se to ke mně nehodí. Jen jeden člověk na světě to zvládl trochu zachránit, a to Klus, ve svý písničce Marie.
"Do prdele, polila jsem si halenku kafem."
Moje máma byla věřící. Věřila, že když bude každou neděli chodit do kostela, Bůh ji zbaví rakoviny. Nezbavil. Pojmenovala mě Marie a do měsíce zemřela.
"Haló? Né, nemůžu sakra! Mám tu strašný práce. Řekni Mackový, potřebuje se proběhnout, jako sůl."
Kdyby máma věděla, že mi celá školní léta budou všichni říkat Májo, jako včele z tý otřesný pohádky, mohla jsem se jmenovat třeba Magdaléna. Né vážně, opravdu neznám nikoho, komu by se ta pohádka líbila. A ten neustále sjetej Vilík? Děsný prostě.
"Kancelář, u telefonu Šubrtová, prosím? Né, pan ředitel má teď jednání. Mohu něco vzkázat? Dobře, řeknu, že jste volal..."
Takže jsem Marie a je mi 30. Mám ráda sex, ale nemám ho s kým provozovat. Minulej tejden jsem se naučila, udělat si to vibrátorem, aniž bych se musela svlíknout. Dokonale a inkognito. Jenže to si do životopisu těžko napíšu. Napsala jsem si tam spoustu jiných hovadin a asi proto teď zvedám telefony marketingovýmu řediteli ve Škodovce. Dělám na něj oči, ale nechytá se. Stejně by nám to neklapalo.
Jsem Marie, je mi 30 a nevím, co chci. Snad rodinu? Když to není tak lehký, jak se zdá. Cestovat? Za co asi? Mohla bych převzít po otci rodinnou firmu. Je to mistr svačinář. Né počkej, nesměj se! Už jeho děda si otevřel malý krámek v centru maloměsta. Na ulici, spojující několik městských škol, začal dětem, které se kolem každé ráno hnaly učit, mazat rohlíky, které prokládal sýrem, šunkou a salátem a vařit ten nejlepší čaj "tu gou". Firma se rozjela, protože i dnes se vytíženým rodičům vyplatí, strčit dítěti pajdu na svačinu od Šubrta a mít vystaráno. Jenže já a mazat rohlíky?
Zbývá mi dál pařit s kámoškama a lovit po barech. Sice už to děláme dlouho a přestává mě to bavit, ale co když zrovna tahle sobotní noc bude zlomová a ze záchodů mě vynese princ? Asi těžko.
"Šubrtová u telefonu. Ano Marie. Dobrý den pane doktore. Jste si jistý? Dobře, děkuji."
Jsem Marie a je mi 30. Chovám se jako hulvát a nevím, co od života chci. Je to fuk.
Jsem Marie, je mi 30 a mám rakovinu.
Chci žít.