Když se vás zeptám, jaké je vaše nejoblíbenější roční období, drtivá většina z vás mi odpoví...Podzim. Jak to vím? Jednoduše. V létě je moc vedro, v zimě je moc zima a na jaře ty tuny bahna vždy převálcují dobrý pocit z prvních teplých dnů, alespoň pokud máte děti. Z výše uvedených důvodů mám taky podzim nejraději. Ne však poslední dva roky...
Vzpomínáte loňské září? Jak to manželova taťku skolilo a nešťastně zemřel čtrnáct dní po svých 55. narozeninách? A o měsíc později podlehl rakovině můj děda? Babičky co týden chodily z města se smutnou novinkou, pro koho si zubatá přišla tentokrát? Byla to strašná doba a já se nějaký čas nemohla zbavit pocitu, že tady všichni umřeme. Se zimou se ta apokalypsa trošku uklidnila, povinně jsme všichni přežili Vánoce a jede se dál.
Jaro samý bahno a přes to se na obličej pomalu vkrádá úsměv. Léto samá svatba. Láska, štěstí a nervozita se mísí s horkým srpnovým vzduchem. Víno teče proudem, jen ty stejky už nejsou tak často, když vrchní grillman chybí. Snažíme se žít dál a můžeme si říct, jsme šťastní.
Rychlík času se přiřítí do září a narazí. Tvrdě narazí do článku na internetu s nápisem: HLEDÁME ZHRUBA 30TI LETÉHO MUŽE, NEVIDĚLI JSTE HO? RODINA SE BOJÍ O JEHO ZDRAVÍ... Říkám si, panebože toho přece znám!
To byl náš společný známý, kterého celým tím uspěchaným rokem provázela deprese a průšvihy, až se jednu zářijovou noc rozhodl zahájit podzim tak, jak nikdo nechce.
A máme tady říjen. Hnedle prvního podlehl akutní leukemii Karel Gott, přes to, že se dožil krásného věku, každý jeden člověk s ním ztratil kus sebe, kus mládí, protože pohádkové postavy neumírají, nebo jo?
NO... Je 3.10. a já mám zase o kom psát. A možná, že to udělám slovy své sestry, která se vždy uměla vyjádřit o chlup líp...
"Já na tohle ripování moc nedám, ale tady udělám výjimku.
Bohužel, moje oblíbená historka, kterou posledních pár let bavím hospody, jak se můj táta vykašlal na ženský a nastěhoval si domů prvního bezdomovce, kterého potkal na nádraží, společně každý večer pili whisky, kouřili doutníky a poslouchali rokenrol, a tím se tak trochu zachránili navzájem, má svůj konec.
Nevíme, co přesně nám Zdendu vzalo, ale smrt byla rychlá, nečekaná a já hrozně doufám, že bezbolestná.
Kamarádi, tenhle člověk byl ten nejlepší vypravěč, kterýho jsem měla čest poznat. Ať už jeho příběhy byly přikrášlený, nebo ne, historky o tom, jak vykrádal s Kajínkem byty, profackoval Čtvrtníčka, nebo jak si sekačkou vymlátil všechny zuby z huby jsou nezapomenutelný a já děkuju za to, že jsem si aspoň zlomek z nich mohla u piva vyslechnout a od srdce se jim zasmát.
Tati, apeluji na tebe. Musíme dát hlavy dohromady a sepsat to, ať se na jeho život nezapomene. Ať se nezapomene na Zdendu. Protože to byl velkej člověk, jen uměl o něco hůř zpívat a místo slavíků sbíral drobáky ze země."
Bohužel, moje oblíbená historka, kterou posledních pár let bavím hospody, jak se můj táta vykašlal na ženský a nastěhoval si domů prvního bezdomovce, kterého potkal na nádraží, společně každý večer pili whisky, kouřili doutníky a poslouchali rokenrol, a tím se tak trochu zachránili navzájem, má svůj konec.
Nevíme, co přesně nám Zdendu vzalo, ale smrt byla rychlá, nečekaná a já hrozně doufám, že bezbolestná.
Kamarádi, tenhle člověk byl ten nejlepší vypravěč, kterýho jsem měla čest poznat. Ať už jeho příběhy byly přikrášlený, nebo ne, historky o tom, jak vykrádal s Kajínkem byty, profackoval Čtvrtníčka, nebo jak si sekačkou vymlátil všechny zuby z huby jsou nezapomenutelný a já děkuju za to, že jsem si aspoň zlomek z nich mohla u piva vyslechnout a od srdce se jim zasmát.
Tati, apeluji na tebe. Musíme dát hlavy dohromady a sepsat to, ať se na jeho život nezapomene. Ať se nezapomene na Zdendu. Protože to byl velkej člověk, jen uměl o něco hůř zpívat a místo slavíků sbíral drobáky ze země."
Tak to vidíte, zase se to na nás valí a proto píšu článek teď, protože tam už do konce podzimu rozhodně nehodlám nikoho přidávat. Nikoho!
Dík a čau.
Žádné komentáře:
Okomentovat