Na fotbale

Úplně přesně si pamatuju, jak jsme byly se ségrama malé a každou neděli se jelo do Rovenska na fotbal, protože Džorč (táta) hrál a my jako správná rodinka musely fandit. Jako upřímně, vůbec mě to tam nebralo. Během chvíle jsem se přejedla sušenkama ze stánku, panicky se rozhlížela kolem, aby mě nesejmul míč a pletla věnečky z rozdupaných sedmikrásek. 

"Tak si běžte na pískoviště za dětma." 

Uděluje nám mamka propustku a v tu ránu dostává míčem do hlavy. Bereme roha, ale při pohledu na agresivně vyhlížející gang vesnických dětí v šusťákových soupravách s evidentně jasně stanovenou hierarchií, děláme, že jdeme náhodou kolem.

Lepší to začalo být až ve chvíli, kdy si člověk mohl dát aspoň to pivo a párek. Jenže v tu dobu už chyběla na Džordžových sportovních událostech mamka. A já ji úplně chápu. No řekněte, co si má týden co týden počít dvě hodiny na fotbale člověk, který ani neví, jak se to udělá, aby se koplo do míče? Teda možná to ví. No já vlastně mamku s míčem nikdy neviděla, jen když si vykloubila ten palec při volejbale... No to je jedno, promiň mami :-D

No a teď se historie opakuje. Já jako správná snoubenka jezdím skoro každou neděli fandit tomu svému fotbalistovi. Ale já jsem frajerka a znám celej tým. Doma po večerech vyrábím třásně a trénuju roztleskávací choreografie. Bohužel to vždycky nechám doma a tak místo toho běhám kolem hřiště a snažím se udělat dokonalou fotku. Nejlépe já a za mnou Jára v akci. Ale nesmí mě u toho nikdo vidět, smáli by se mi. Takže fotky zatím nic moc.

Při fandění sice nejsem moc slyšet, ale fandím, to je jasný. Jen jednou jsem vykřikla JOOOOO! A okamžitě byla odměněna rudým obličejem, proto už řvu raději v duchu.

Dobrý je, když se tam potkám s další přítelkyní/fanynkou/snoubenkou a můžeme probírat taktiku. Většinou teda taktiku uspávání dětí nebo vaření rajský. Viď Péťo :-)

Říkáte si, že mě to stejně brzo omrzí a začnu vynechávat? Hm, myslím, že ne. Zatím co moje mamka má tři dcery, které jí velice rády daly záminku se ze zápasu vykroutit, já mám doma Samika brankáře a Tomasíka útočníka. Tomášek na roce a půl dokáže s míčem lepší kousky než já a jeho osud je, myslím si, jasně nalajnovaný. Takže já budu naopak muset vymýšlet způsoby, jak to udělat, abychom jet mohli. 

Ale co, vždyť já už ten výjezd na fotbal beru jako rande. Kdy jindy se dostanu do Prahy :-D A taky mě to baví abyste věděli! Doufám kluci ze Sananim FC, že vám nebude vadit těch pár fotek tady... M:)