Kuchařské úspěchy

Tak se přiznejte, kdo už se na své ponovoroční hubnutí vybodnul? Hmm? Já teda ne. A jen tak nevybodnu, protože jsem konečně přehodnotila způsob jak na to a můžu sklízet úspěchy. Usoudila jsem, že s máslem k snídani to prostě fungovat nebude a zaměřila se trošku víc na to kouzlení u plotny. Rovnou se přiznám k tomu, že co se týká třeba avokáda, řepy, cottage, kokosové mouky nebo quinoy, jsem začátečník toho největšího kalibru a kolikrát z dobrých surovin uvařím takovej blaf, že se mi hubne jedna báseň, protože než jíst tohle...

Pořád jsem si říkala, že stačí pořádně makat a cvičit a jíst od všeho trochu a ono to nějak půjde. Po několikaletém snažení musím s lítostí konstatovat, že tahle taktika se s úspěchy neshledala. Pořád jsem nechápala, co je špatnýho na krupicový kaši, hoře plátkového sýra nebo třeba dozlatova usmaženém řízku, když si pak dá člověk hodinu na rotopedu. No vlastně nic. Ale je potřeba si uvědomit, že v té misce krupičky je daleko víc kalorií, než je vůbec možný za tu hodinu na rotopedu spálit, pak je celá snaha opravdu zbytečná.

A mně bylo stejně už dlouho jasný, že se musím naučit tu kuchyň trošku zkrotit, jen jsem nevěděla, jak na to. Teď v lednu se mi ale naskytla skvělá příležitost. Chlapi odjeli do lázní a já tak mám celý měsíc na to, naučit se jíst a pak to na ně vybalit, jako hotovou věc. Zakoupila jsem si od super partičky z webu 30tidennivyzva.cz měsíční Redukční jídelníček. Za minimální peníz (asi 180Kč) se učím jíst zdravě a ještě u toho hubnu. No kde tohle najdeš...

Jídelníček je velmi pestrý, někdy až na úkor toho, že se mi zbytky načatých potravin v lednici kazily. Rychle jsem se ale rozkoukala a dokážu si jídlo přeskládat a poupravit tak, abych neměla zbytky a nemusela nic se slzou v oku vyhazovat.

Když jsem dneska stála v obchodě u pokladny. Nemohla jsem se vynadívat. Ještě nedávno by se tam povalovala hromada pečiva, máslo, tučný sýr, trs banánů a jeden osamělý polníček. Ani dnes polníček nechyběl, bez polníčku totiž nedám ani ránu a každý talíř bez něj, je smutný talíř. Hned vedle zářily dvě červené papriky, dva žluté banány a jedno avokádo. A hotovo. Žádný stesk po pečivu, žádný stesk po sladkém a to je důkaz toho, že to dělám dobře.

Jídlo které si postupně dokážu připravit se dá jíst očima. Je chutné. Už neplatí, že to co je zdravé, je bez chuti. Musíš si to umět udělat dobré. Cibule, česnek a bylinky, jsou konečně pomocníci, které dokážu ocenit. Chtěla bych tu jen říct těm, kteří se stále odhodlávají jíst barevně a bojí se, že to nezvládnou, že jim to nebude chutnat, zkuste to. Je to fajn.

A co když mě přeci jen přemůže chuť? Vždyť co by to bylo za život bez pizzy? Bez dortu? Bez zmrzliny nebo bez piva? Prostě si určím jeden den v týdnu, kdy si dopřeju, na co mám chuť. A pokud to není vyloženě kýbl Nutelly, na ztracených centimetrech se to opravdu neprojeví.

Pořád se tu bavím víceméně o hubnutí. Ráda bych se ale dostala ke zdravému intuitivnímu stravování. O tom ale zase někdy příště...M:)