Kuchařské úspěchy

Tak se přiznejte, kdo už se na své ponovoroční hubnutí vybodnul? Hmm? Já teda ne. A jen tak nevybodnu, protože jsem konečně přehodnotila způsob jak na to a můžu sklízet úspěchy. Usoudila jsem, že s máslem k snídani to prostě fungovat nebude a zaměřila se trošku víc na to kouzlení u plotny. Rovnou se přiznám k tomu, že co se týká třeba avokáda, řepy, cottage, kokosové mouky nebo quinoy, jsem začátečník toho největšího kalibru a kolikrát z dobrých surovin uvařím takovej blaf, že se mi hubne jedna báseň, protože než jíst tohle...

Pořád jsem si říkala, že stačí pořádně makat a cvičit a jíst od všeho trochu a ono to nějak půjde. Po několikaletém snažení musím s lítostí konstatovat, že tahle taktika se s úspěchy neshledala. Pořád jsem nechápala, co je špatnýho na krupicový kaši, hoře plátkového sýra nebo třeba dozlatova usmaženém řízku, když si pak dá člověk hodinu na rotopedu. No vlastně nic. Ale je potřeba si uvědomit, že v té misce krupičky je daleko víc kalorií, než je vůbec možný za tu hodinu na rotopedu spálit, pak je celá snaha opravdu zbytečná.

A mně bylo stejně už dlouho jasný, že se musím naučit tu kuchyň trošku zkrotit, jen jsem nevěděla, jak na to. Teď v lednu se mi ale naskytla skvělá příležitost. Chlapi odjeli do lázní a já tak mám celý měsíc na to, naučit se jíst a pak to na ně vybalit, jako hotovou věc. Zakoupila jsem si od super partičky z webu 30tidennivyzva.cz měsíční Redukční jídelníček. Za minimální peníz (asi 180Kč) se učím jíst zdravě a ještě u toho hubnu. No kde tohle najdeš...

Jídelníček je velmi pestrý, někdy až na úkor toho, že se mi zbytky načatých potravin v lednici kazily. Rychle jsem se ale rozkoukala a dokážu si jídlo přeskládat a poupravit tak, abych neměla zbytky a nemusela nic se slzou v oku vyhazovat.

Když jsem dneska stála v obchodě u pokladny. Nemohla jsem se vynadívat. Ještě nedávno by se tam povalovala hromada pečiva, máslo, tučný sýr, trs banánů a jeden osamělý polníček. Ani dnes polníček nechyběl, bez polníčku totiž nedám ani ránu a každý talíř bez něj, je smutný talíř. Hned vedle zářily dvě červené papriky, dva žluté banány a jedno avokádo. A hotovo. Žádný stesk po pečivu, žádný stesk po sladkém a to je důkaz toho, že to dělám dobře.

Jídlo které si postupně dokážu připravit se dá jíst očima. Je chutné. Už neplatí, že to co je zdravé, je bez chuti. Musíš si to umět udělat dobré. Cibule, česnek a bylinky, jsou konečně pomocníci, které dokážu ocenit. Chtěla bych tu jen říct těm, kteří se stále odhodlávají jíst barevně a bojí se, že to nezvládnou, že jim to nebude chutnat, zkuste to. Je to fajn.

A co když mě přeci jen přemůže chuť? Vždyť co by to bylo za život bez pizzy? Bez dortu? Bez zmrzliny nebo bez piva? Prostě si určím jeden den v týdnu, kdy si dopřeju, na co mám chuť. A pokud to není vyloženě kýbl Nutelly, na ztracených centimetrech se to opravdu neprojeví.

Pořád se tu bavím víceméně o hubnutí. Ráda bych se ale dostala ke zdravému intuitivnímu stravování. O tom ale zase někdy příště...M:)

Samuelkova cesta

Letošní Samíčkova cesta do rehabilitační léčebny v Košumberku je tak trochu pánská jízda. Jelikož by taťka v práci jen těžko dostal volno na měsíční pobyt doma s Tomáškem, museli jsme to vyřešit tak, že kluci pojedou vstříc novým dovednostem spolu. Trošku jsme se toho spojení báli, protože oba dva si dovedou dělat pěkné naschvály, ale nakonec to funguje. A funguje to docela dobře. 

Já vím, že už je Sáma starší a logicky se s ním dá lépe pracovat, ale když do lázní jezdil se mnou, rozhodně to nebyla taková paráda. Druhý den po příjezdu jsme většinou dostali oba chřipku a s bazénovou terapií se mohli okamžitě rozloučit. V tom horším případě Samíček proležel pobyt na posteli s bronchitidou. Jakmile jsme vešli do místnosti, kde se cvičí, začal řev. V místnosti, kde se jezdí na rotopedu, řev. Tam, kde si má hrát s míčky, řev. Kde dostane skvělou masáž, řev. Kde rozdávají jídlo, řev, než mu došlo, že jde o jídlo. Jediné co mu za mě nejvíc šlo a nebrečel, byla jízda na koni a taky díky ní jsme domů jezdili alespoň s minimálními výsledky.

Letos je to vyloženě krasojízda. Denně v bazénu dělá dřepy a hraje si s ostatními dětmi, zatímco se taťka líně povaluje v té teplé vodě a snaží se neusnout. U cvičení se zapotí oba, ale zpráva o tom, že Samíček dnes udělal pět kroků, je jasný důkaz toho, že to funguje. A bez řevu. Masáž je nuda jako vždycky. Bazén s míčky je pro mimina. A na rotopedu asi šlape jen proto, aby to měl rychle za sebou, ale nevadí. Největší letošní průšvih jsou ale ty koně. Jeho oblíbená jízda vzala za své hned na druhé lekci, kterou prohysterčil s panikou v očích. Ne, není to bábovka. Je to borec, jen se nám asi naučil bát a takovej kůň, však víte, to je zvíře, co občas vzbudí respekt i ve mně. Takže žádný stresy, stejně se stěhujeme na vesnici, kde nám koně budou cupitat kolem domu. A to by bylo, aby si časem nezvyknul.

To je všechno moc fajn. Ale jak se mi stýská? Hrozně! Půlka rodiny někde v Luži a nám se tu prořezávají zuby. I díky psychické podpoře jsme objevili kouzlo videohovorů. Vždy se pořádně obrním a dám vytáčet, ale jakmile se na displeji objeví obraz těch mých šviháků, zábrany jdou stranou a je řev. Teda ne u nich. Já řvu. Samíček si vždycky vezme mobil a v naprostém úžasu přitiskne očičko na obrazovku, kde vidí mámu. Tím samozřejmě čelem ucpe přední kameru, takže já nic nevidím, ale to je jedno. Slyším to jeho Jůůůůů a jsem ráda, že ho můžu podpořit aspoň takhle.

Jak si jednou uděláte děti, stanou se z vás labilní hysterky a nebudete to moct nijak ovlivnit, tak pozor na to...M:)

Jak se cítit dobře

A protože motivace není nikdy dost a i já sama si v krizových situacích ráda přečtu něco, co mě potěší, nakopne, co mi dá naději, že se z té patálie opět vyhrabu, rozhodla jsem se vám napsat pár slov o tom, jak se mít rádi a trochu si toho života, i v tom shonu, užít. Je báječný pocit, řešit v hlavě právě tyhle věci. Znamená to, že existenční problémy mám v sobě už vyřešené a začínám se pídit po tom, jak si užívat života a cítit se dobře. Už se nemusím trápit s tím, kde budu bydlet, že nemám dodělanou školu, kde si vydělám na nájem, ani že jsem na všechno sama a nemám do života oporu. Přála jsem si, šla tomu trošku naproti a i když to byly občas nervy, tyhle věci jsou usazené na svých místech a já můžu plánovat dál.

Vždy, když si najdu trochu času pro sebe, obklopím se svým diářem, zápisníkem, deníkem a plánovačem (ano, s tím už začínám být opravdu pošahaná) a sbírám inspiraci, zachycuju myšlenky, píšu si seznamy, abych na nic nezapomněla a cítím se jako prasátko v žitě. No a včera, při jedné z těchto významných chvilek, kterou jsem si určila jen sama pro sebe a přitom měla na klíně řvoucí miminko s horečkou, vzniklo mé DESATERO sebelásky, lepšího člověka nebo jestli chcete - desatero psychické pohody, protože ta je opravdu hodně důležitá k tomu, abyste se přestali trápit maličkostmi.

Tak jdeme na to...

TVOŘ

Každý týden si namaluj obrázek, slož básničku, něco vyrob. Pokus se prostředí kolem sebe zútulnit, aby ses tam mohla cítit dobře. Neumíš kreslit ani nemáš myšlení na dobrý rým? A jsi si jistá, že se to časem nezlepší?

PIŠ

Piš články, napiš knihu, vymysli pár povídek, pohádek nebo obyčejných příběhů. Psaním se zdokonaluje tvá slovní zásoba a sama víš, že lidé, kteří se umí vyjadřovat, si v sobě pro okolí nesou určité kouzlo.

JEZ

Poslouchej své tělo a jez to, co je pro něj dobré. Sbírej inspiraci na dobrých místech, v kuchyni si hraj s barvami, uč se a přemýšlej, odkud tvé jídlo pochází. 

SPORTUJ

Ať máš každý den dobrý pocit, že si pro sebe něco udělala. Ať máš hezké a sebejisté držení těla. Ať máš lepší fyzičku, protože s lepší fyzičkou je lepší úplně všechno. Vážně!

UŽÍVEJ SI ČERSTVÝ VZDUCH

Snaž se trávit co nejvíce času venku na čerstvém vzduchu. Užívej si sluníčko i sychravé počasí. Kdy sis naposledy sedla na louce do trávy a obdivovala luční kvítí? Aha, na jaře... Pochopitelně.

UČ SE

Zkoumej nové věci a probouzej v sobě nové dovednosti. Uč se jazyky. Zdokonaluj se v práci s počítačem. Uč se sama nebo na kurzu. Uč se, ať si se vším poradíš.

VYCHOVÁVEJ

Ty chceš být lepší a to je fajn, ale musíš k tomu vést i své děti, ať také všechno umí a znají, ať mají rádi přírodu a samy sebe, ať jsou šikovní...

MILUJ

Říkej, mám tě ráda. Pečuj o svůj vztah s těmi nejbližšími. Hlavně s rodinou, ať už je sebešílenější. Dělej blízkým radost a buď pozorná.

BAV SE

Věnuj se svým koníčkům a nevyhýbej se kontaktu se svými přáteli i mimo sociální sítě. Nemít přátele je smutné. Vím to. Proto občas zahoď ten telefon a pozvi kamaráda na výlet. Uvidíš, že ti to dá mnohem víc, než status na facebooku: Sněží!

ŽIJ

Neodmítej nové zážitky a neboj se vyzkoušet, co jsi nikdy nedělala. Žiješ jenom jednou. Pro začátek se podívej na film Yes man, třeba pochopíš.

Tak jo, to by bylo vše. Samozřejmě mě napadají ještě i jiné věci, týkající se třeba oblečení, spánku, zvířat, ale to bych už blíže asi ani nespecifikovala. Rovnou se omlouvám, že jsou rady psané "pro holku", pokud by měl zájem i nějaký pán, ráda mu je přepíšu v mužském rodě do mailu :-D

Líbí se vám to? A napadá vás ještě něco, co bych do seznamu měla určitě přidat? A taky vás občas chytne ta nálada "co bych mohla dělat lépe"? Kdyžtak dejte vědět. A já jdu ven, i když teda dneska by ani psa nevyhnal...M:)

Novoroční plánování

Tak tento článek měl původně název Silvestrovský. Všem je nám ale jasné, že teď už by to bylo trošku po termínu. Letošní Vánoce i Novoroční oslavy nám bohužel zkřížilo zařizování, ohledně přepisu domu. Každý den je co zařizovat, ať už jsou to nekonečné návštěvy ČEZu, přepis vody či zaplacení daně z nemovitosti. A to se ještě ani nestěhujeme! Kdybych bývala věděla, kolik obstrukcí, zařizování, papírování a zbytečně vyhozených peněz je potřeba k tomu, abyste státu zaplatili za to, že jste si koupili dům, normálně bych se na to vykašlala. Jakože fakt. Pocity zoufalství už ale pomalu střídá touha, zařizovat si nový domov podle svého. Pomalu pokukuju po různých koberečcích, proutěných kusech nábytku, barvách, nádobí bílém i dřevěném a nechávám se příjemně chlácholit vědomím, že snad do dvou týdnů bude náš dům zcela vyklizen a my budeme moct začít stěhovat. Prosím neptejte se, proč se ještě nestěhujeme. Být vstřícná a velkorysá je náročné i bez vysvětlování :-)

Další věc, proč jsem nebyla schopná si sednout k novoročnímu článku dříve, je určitě Samuelkův nástup do lázní. A správně. Tentokrát jsou tam s taťkou a mamka sedí doma. Balení bylo příšerný a rvaní věcí do kufru auta pak přímo očistec. V pátek ráno jsme totiž odjížděli všichni čtyři s tím, že tam přes víkend budeme společně a já se s Tomáškem v neděli vrátím domů. Příjezd dobrý, všechno dobré. Stejné sestřičky, stejní pacienti, spoustu úsměvů a šťastných shledání. Jenže sobota ráno a Tomášek nemocný. A já, místo toho abych situaci inteligentně vyřešila, jsem začala bulet. Co když to Samuelek chytne? A co když nezvládnu odřídit cestu domů? Milion věcí padá denně na rodičovu hlavu a občas se ty stavidla prostě protrhnou.

Takže jsme se s Tomáškem sbalili a odjeli domů o den dříve. Můžete plánovat jak vzteklí a ty děti si to stejně vždy vyřeší po svém. 

Teď je rodina rozpůlená. Chlapi v Luži sportují a my s Tomáškem se doma můžeme věnovat předsevzetím do nového roku. Jako již tradičně si připisuji všech TOP 10 předsevzetí většiny lidí, jako je hubnutí, sport, zdravá strava, sebeláska, obdivovat své malé úspěchy a cílit na ty větší, najít si více času jen pro sebe, naučit se jazyk a rovnat si věci ve skříni. A k tomu bych pro letošek přidala asi už jen častější zalívání kytek a čištění zablácených bot. Jinak, jak s oblibou všude říkám, jsem spokojená. Je to krásný pocit, když si člověk může naplno říct, že je SPOKOJENÝ. Zkuste to. Zkuste být spokojení s tím, co máte, protože problémy má každý, ale většina z nich se dá řešit. Všem přeju pevné zdraví, které si nebudeme dobrovolně huntovat a určitě trochu toho štěstí, protože pokud budete zdraví a spadnete ze žebříku, je to prostě smůla. Hezký rok 2018 všem...M:)