Roztržený pytel

Je obrovské množství různých blogerů a youtuberů nebo prostě jen lidí, kteří sdílí svoji myšlenku pomocí instagramu či facebooku. Pro mnohé z nás je jejich život lepší (i když se to většinou jenom zdá) a necháváme se příjemně inspirovat. Dnes už si opravdu každý může vybrat svého ambasadora, který rozvíjí téma, jaké zrovinka jeho zajímá. Ať už jsou to maminky (a tatínci), které vtipnou, ale i tou méně vtipnou formou promítají své mateřstvím zkoušené životy na veřejnost. Nebo třeba lidé co cestují a postují nádherné fotky a okamžiky z cest, pro nás matky momentálně nedosažitelných. Holky, co se věnují líčení a udílejí zkušené rady. Kuchaři a kuchařky, jejichž jídla, tak krásně naaranžovaná a nafocená, nutí upustit slinu nejednoho s nás, kterým jejich kuchyňské výtvory připomínají spíš kejdu.

Jsou to mladí lidé, jimž dnešní doba dovoluje se prosadit na veřejnosti a je to tak lehké, že už to zvládají i dvanáctiletí prcci. Říkám si, že už snad ani není možné, aby se dnes dítě chytlo špatné party, protože při troše štěstí, prosedí celé odpoledne u počítače a nechá do sebe pumpovat inspiraci na lepší život. Řekne si, že chce taky cestovat a propagovat sebelásku, že chce také cvičit a pomáhat druhým. Otázkou je, jestli to, že dnes všichni vysedáváme u mobilů a počítačů, je vůbec výhra. Ale pokud to má děcka udržet dál od drog a povalování v parku, tak proč ne.

Ještě nedávno jsem celkem s oblibou psala články, ve kterých mě rozmach sociálních sítí štval. Všude samá reklama a blbý kecy. A to mě samozřejmě štve stále, ale víte co? Člověk si zvykne. Reklamy ignoruju a internetové chytráky taky. Naopak jsem si našla pár lidí, kteří i mě neskutečně inspirují a baví. Ať už mi ukazují, jak žít život na vesnici s minimálním množstvím odpadků, nebo učí, jak mít ráda sama sebe. Strašně se mi na nich líbí, že měli ten nápad a jedou. 

V poslední době se roztrhl pytel s eshopy. Chápu to. Pokud se prezentuju na sociální síti, mám statisíce fanoušků a nulový soukromý život, chci z toho taky něco vytěžit. Blogeři už běžně píšou knížky, youtubeři nazpívávají songy a hvězdy instagramu tisknou trička. Pokušení je opravdu velké, protože kdo by nechtěl tričko od svého oblíbence? Nebo čepici? Plecháček? Náramek? Lapač snů? Mikinu? Klendář? Kuchařku? A já to sleduju. Tady Kristýna nacpe na eshop 200 triček a do dvou hodin nemá ani jedno! A upřímně, pro mě, sběratelku triček a "hezkých" věcí minimálního významu, je to opravdu mor. Opět mě to ale vede k myšlence, že je lepší, když děti utrácí kapesný za tohle, než za alkohol. Horší ale je, že už i mně se tenčí obálka "na blbosti" a to je co říct. 

Každopádně něčí tvorba se mi nelíbí (tak nekomentuju - a radila bych to i ostatním), něčí tvorba jo a bez upomínkových předmětů od pár holek, bych prostě nemohla žít. Joo když je někdo kreativní, má skvělý nápad a koule na to ho dotáhnout do konce, je to fajn. Třeba taky nějakej dostanu. M:)