Sama jsem zvědavá, jak celé to stěhování a zabydlování dopadne. Seděla jsem doma, děti spaly a já přemýšlela, jak by se to celé dalo pojmout. Jak spojit příjemné z užitečným. Říkala jsem si, že bych mohla naší cestu z města na vesnici sdílet. První štípání dřeva, první srážka s pavoukem velikosti dlaně, první domácí kečup... Přišlo mi to jako skvělý nápad. Po chvilce trápení jsem si vymyslela i název Mezi lišky, když už se teda stěhuji někam, kde ty lišky dávají dobrou noc a těšila se, až projekt rozjedu.
V neděli na nás před domem čekala obří hromada dřeva, připravená na složení do stodoly. Nasedli jsme do auta v pošmourném a šedivém městském ránu a vyrazili. Čím blíž k hromadě dřeva na naší zahrádce jsme byli, tím víc se po zemi povalovalo bílého poprašku a s dalšími pár kilometry jsme se dostali do jiného světa. Bílé silnice, bílé pole a louky, bílé lesy, omrzlé stromy a najednou prudká brzda! Uprostřed silnice stála liška, velká a zrzavá a koukala na nás, jako by chtěla říct "vítejte". Po chvilce se s lehkostí otočila směrem doleva (stáli jsme všichni na křižovatce) a ladným krokem cupitala do vedlejší vesnice. Tím považuji svůj projekt "mezi lišky" za pokřtěný. Příště ji snad stihnu vyfotit.
Nebudu zakládat nový blog, prozatím nechám vše tady a články z lišek vždy dobře označím. Více se toho ale bude dít na istagramu, kam vás teď všechny srdečně zvu: https://www.instagram.com/mezilisky/
Můžete vše sledovat, sdílet i radit. Věřím tomu, že za necelý měsíc se to rozjede ve velkém stylu a bude sranda. Užívejte si předvánoční čas a ať vás ani nenapadne chodit na poštu, nebo na ČEZ nebo kamkoliv na úřad. Tyto srandy si užívám snad každý den a je to očistec. M:)
Žádné komentáře:
Okomentovat