Kupujeme dům 2. díl - Hypotéka

Já jsem si prostě naivně myslela, že nakráčíme do banky nebo stavební spořitelny nebo prostě někam, kde se tohle vyřizuje, tam dokážeme příjmy a oni nám dají 2,5 miliónu. My se s těma penězma řádně pomazlíme, protože něco takovýho už v životě neuvidíme, popřípadě je necháme přes noc odpočinout na spořícím účtu, ať z toho taky něco kápne, pak je zaneseme do domu, dáme je  majitelům, oni nám dají klíčky, podepíšeme papír a hotovo! Bohužel jsem se teda šeredně spletla.

Takže dům je vybraný a jako druhý nejdůležitější záchytný bod v celém procesu je, vybrat si poradce. Někoho, kdo vám s tím kolotočem pomůže, ideálně člen rodiny, který má čirou náhodou nejmíň dvacetiletou praxi ve zprostředkovávání hypoték, ale tučně podmáznutý kamarád ze střední by možná mohl taky stačit. Bez této osoby se nehnete. Minimálně, pokud jste tak perspektivní klient, jako třeba já nebo Jára.

Začne to tím, že si vás banka projede všemi možnými registry, co existujou, takže rychle běžíte na poštu a za tučný poplatek si necháte udělat výpisy, abyste o případném zápisu věděli dříve než oni a mohli tak aspoň minimálně zasáhnout. Ve finále stejně zjistíte, že vám banka hypotéku zamítne kvůli ubohé zaprášené kreditní kartě, kterou jste ztratili s bývalou peněženkou, takže ji vůbec nevyužíváte, ale bance se karta jeví jako dluh a ve své plachosti se stahuje do ústraní, dokud si laskavě i toto nevyřešíte.

Takže za cenu několika propocených košil - vašich i košil vašeho poradce, jste se stali vhodnými adepty k zadlužení na celý život. Háček je ale v tom, že nyní už musíte mít minimálně 10 procent ceny domu ze svého, celou hypotéku už vám v dnešní době nikdo nedá. Ještě štěstí, že je do konce roku možné, vzít si pomocný úvěr (rozuměj: do konce života budeš platit něco jako dvě hypotéky, akorát každou někomu jinému). Celý kolotoč s registry, příjmy, otisky prstů - ty tam vlastně nebyly, se roztáčí podruhé a pokud všechno dobře dopadne a váš poradce si kupuje nové košile po kartonech, podaří se vám mít po několika měsících vše schválené, ale rozhodně NE hotové.

Na tuhle fázi si pamatuju moc dobře. Dostala se nám do ruky složka, čítající asi tak padesát stran odborného textu, což měly být pokyny pro čerpání hypotéky. Teda asi milionstodvacet věcí, které jsme museli zařídit, vyřídit, zaplatit, vyplnit, oskenovat, poslat a shromáždit, aby někdo z banky pustil peníze, které už teoreticky byly naše. Zaplatit odhad, několik návštěv na katastru, daň státu, poplatky, poplatky, poplatky... Zařídit si účet u banky, kde si peníze půjčujeme, protože to je jedna z podmínek. Jak jsem se dozvěděla, tak banka chce úvěr splácet jen z účtu u nich vedeného a ani náhodou z účtu mého, který už mám několik let a jsem s ním naprosto spokojená. Blbiny, kraviny, papírování, pravidla a těch podpisů! Podpisy u poradce, podpisy u právníka, podpisy na každý z toho tisíce papírů, který se ke koupi domu váže. Upřímně jsem asi měsíc před koncem prohlásila, že už žádný dům nechci...:-D

Ale přežili jsme. Žádné milióny jsme sice ani koutkem oka nezahlédli, ale vzhledem k tomu, že už je dva měsíce splácíme, předpokládám, že odešly tam ,kam měly. Z katastrálního úřadu nám slavnostně přišel dopis, že jsme vlastníci domu a za to si náš poradce zaslouží pořádně velkýho panáka a aspoň 14 dní v Thajsku. No a my jdeme zařizovat. Pro nás nic nekončí. Dřevo, voda, elektřina, internet, občanky, nekonečné přehlašování adresy... Ale hlavně sbalit a přestěhovat se, zvyknout si a nebát se tam. Srnek třeba. M:)