Být mámou je lehké, ale být zodpovědný rodič - to je kovbojka.

Přes to, že podzim je společně s rozkvetlým jarem moje oblíbené období, mám občas tendence vyvolávat si (možná zbytečné) chmury. Přemýšlím, co všechno dělám špatně ve výchově dětí, ve svém pojetí života i ve vztahu k rodině a snažím se to řešit. Někdy teda dost nešťastně. Třeba posledních pár dnů, kdy jsem polehávala po večerech totálně vyřízená na gauči a pobrekávala, že jsem vůbec necvičila a až jednou nastane můj den, nenarvu se do šatů. Že mít děti je těžký a nikdo mě nemá rád. A proč vlastně už nekupujeme sušenky a čokoládky, když se zákusečkem a lahví vína by se mi truchlilo líp. No nic. Ženský mě chápou a chlapi nečtou. A kdyby přece jen, aspoň vidí, že být labilní ženou je náročný.

Dneska už jsem ale zpátky ve formě. Dokonce jsem se pustila i do vaření. A právě asi to mě přivedlo na myšlenku jídelníčků, pro ty naše kluky. Protože...

Když si vezmu do parády prvního Samuelka. Ten jí všechno a rád, nejlépe pořád. Jakmile zapomenete v dosahu mističku s oříšky, bonbóny nebo nařezanými kousky koberce v karamelu, on to v nestřežené chvíli do čista vyluxuje. Minule mu táta podal z rybníku vyloveného bahenního šneka, aby mu jako ukázal, jak se z té oslizlé špičaté ulity táhne ta hmota neurčité barvy s očima a pak stačilo na vteřinu otočit hlavu a hned nám podle hlasitého chroupání bylo jasné, že ho Samíček snědl. Citrón, celer, olivy. Kromě rajčat a piva mu jede opravdu všechno. Víc než rok se nám dařilo, držet jeho váhu na dvaceti kilech. Myslím si, že na tříleté dítě je to dostačující a není třeba dál přibírat. Jenže teď najednou hrozný skok směrem nahoru. Jídelníček jsme mu nezměnili a že to je tím víkendem, který strávil u babičky, se mi nějak nechce věřit. Ale naše svaly, záda, ruce, nohy to pociťují fest. Veškerá přebytečná energie padne na zvednutí Samuelka z nočníku. No co, je to velký kluk.

Jídlooo!

Zato Tomášek, to je labužník. Mlíko-mlíko-mlíko a nic jinýho. Kojení vzalo na půl roce za své a já bych ráda začala s příkrmy, ale on prostě nechce. Z ovoce zbaští banán, meruňky a mlíko a ze zeleniny jenom to mlíko. O masu ani nemluvím. Úplně vidím, jak bude vybíravý a všechno mi bude plivat. Ostatně už dnes mám plný vlasy a uši mrkve.

Mlíkooo!

Hlídat a hlavně krmit sebe sama je lehký. Člověk si dá, na co má chuť a ví, že pokud je to třeba sklenice s nutelou, o to víc kilometrů bude muset zítra zdolat. Ale za ty děti jsme zodpovědní, zvlášť když nechodí a jejich pohyb není adekvátní. Když si občas náhodou všimnu, kolik knedlíků by jim babičky nejradši naložily, mám oči navrch hlavy a protože vím, že naši kluci rozhodně nemají předpoklady k tomu, aby byli drobní, musím jednat a to hned!

Takže... Má někdo nějaký nápad??

Já ano. Už chvilku tu brouzdám po internetu a projíždím si doporučené a vzorové jídelníčky pro kluky "našeho" věku. Hlavu mám plnou rohlíků, paprik a jogurtů s ovocem. Sbírám informace a vytvářím z toho ideální porce a doby jídel, které tu hodlám za zvuku fanfár zítra přednést. Kopie jídelníčků dostane doporučeně každá z babiček a zkusíme to znova a lépe.

Být mámou je lehký, ale být zodpovědný rodič a trvat si na svém i když se po dětské tvářičce kutálí slzy jak hrachy při pohledu na dort, je občas o nervy. Závidím všem rodičům, kteří už mají své děti vychované a vědí, že se jim to povedlo. Držte palce. M:)