Prázdniny pomalu končí. Moment! Já vlastně žádné prázdniny nemám. Začínám se řadit do skupiny rodičů, kteří se těší na konec léta, jako na smilování. Ti zlobiví raraši, teda promiňte - naše děti, si začátkem září sbalí své batůžky a pomažou hezky do škol a školek. A je úplně jedno, jestli se jedná o děti zdravé nebo s handicapem, občas totiž zlobí všechny. V domácnosti konečně zavládne určitý řád a to je pro mě balzám na duši. Zlepší se domácí ponorka a opadne část zodpovědnosti, za vymýšlení dennodenních programů a výletů, které ve finále děti nebaví a rodičům z jejich kňourání zamrzají úsměvy a mění se v tupé výrazy.
Samuelek vyrazil do školky už v pondělí a věřte, že všem rodičům, které jsem tam ráno potkala, zářily v očích jiskřičky úlevy. Celé dopoledne, vhodné hlavně k úklidu a nakupování, jsme se jen a jen váleli a dávali odpočinout unavené psychice, protože tyhle dva měsíce, stály opravdu za to. Nejprve Samíček někde chytl ošklivou střevní bakterii a to, čím jsme si museli projít je jedna velká cenzura. Hned jak jsme se toho zbavili, chytl virózu a hned potom periodické horečky (nebo co to bylo). Takže se mu teplota skoro celé dva měsíce pohybovala kolem 38 stupňů a do bazénu se chudáček podíval pouze jednou. Babičky se střídaly v plném zápřahu, abychom se z toho nezbláznili, ale zabavit dítě, které chce všechno a nemůže skoro nic, je prostě těžký. Výsledkem jsou pak zničená záda, certifikát z rychlokurzu trpělivosti a prázdná láhev vína na lince v kuchyni. Denně.
Rozhodně se ale nedá říct, že bychom zaháleli v nových dovednostech. Samuelek se skvěle naučil vypnout televizi přesně ve chvíli, kdy na něco koukáme a čekáme, jak se situace vyvrbí. Výborně si také natrénoval otevírání lednice a následné rabování v ní. Není větší zábavy, než spěchat ke sporáku a přerazit se na rozlitém mlíce. Dál přišel na to, co se dá dělat s propiskou a už mám na podlaze v kuchyni první čmáranici. Jo a mimochodem - párkrát jsme ho postavili a on prostě stál. A to s přehledem vyvažuje veškeré jeho lumpárny.
Každým rokem touhle dobou se život konečně vrací do obvyklých kolejí a nálada se lepší. Přichází podzim, který mám ráda a končí období vedra a propocených triček. Přichází sice povinnosti, vyšetření, Motol a lázně, ale kdyby se člověk jen celý život válel se sklenkou vína u bazénu s rukou namočenou v míse s melounem a poslouchal tiché hučení lesa, nebyla by to nuda? M:)
Žádné komentáře:
Okomentovat