Bábovky v Písku

"Ani jíst mi nechutná! Ani spát mi nechutná!" Ano, obličej mi teče po krku, starší lednička nestíhá a hračky, které musíte první zmáčknout, aby zahrály písničku, šílí a spouštějí se samy od sebe. Já tu běhám s aplikací, která má odhalit nadpřirozené jevy, ale čím dál tím víc je mi jasné, že i těm hračkám je vedro jako blázen.

Dost blízce mi to připomíná srpen před dvěma lety, kdy byla takováhle šílená horka několik týdnů, Samuelek ještě ani neseděl a celé dny jen plakal a plakal, potil se a plakal. Já se potila a plakala a hrůza střídala zoufalství. Když se na něj ale podívám teď, očividně ho nic netrápí. Posouvá se tu po zadku z místnosti do místnosti s flaškou šťávy, radostně mlátí dveřmi od skříní, rabuje a zanechává po sobě mokré cestičky vybryndaného pití a potu.

Ještě před týdnem to ale bylo jiný kafe. Samíček si objednal pobyt u babiček, protože nám dával několik dní jasně najevo, že už mu lezeme na nervy a my vyrazili i s Tomáškem tam, kam nás srdce táhne pokaždé, kdy nastane dovolená. Do jižních Čech. Moje srdcovka to vyloženě nikdy nebyla, ale člověk si na ně tak rychle zvykne a tak lehce si je zamiluje. Už z auta je zřejmé, že jihočeská pole jsou ještě víc zlatější, nebe víc modřejší a bouřky bouřkovatější, než tady na severu, no a ten Temelín na horizontu, to prostě nemá chybu. :)

Před lety jsme se s mým Járou odloučili a odjeli si - přišli jsme na dokonalé přirovnání - OBNOVIT TOVÁRNÍ NASTAVENÍ. A zatímco já zvolila Brno, na což s láskou zrovna nevzpomínám, i když město jako takové za nic nemůže, on procestoval okolí Písku, Strakonic, Českého Krumlova... A když jsem ty místa teď viděla, chápu, že se mu zpět do reality moc nechtělo.

Našli jsme si ubytování za hubičku na turistické chatě Živec uprostřed Píseckých hor s nejpohodovějším panem domácím a i když plejáda pavouků byla vskutku pestrá a celé noci propršelo, pak ta rána zahalená v lesní mlze... Tomu já říkám duševní hygiena!

Jeli jsme na dvě noci a každý den vyráželi na výlety do okolí. Viděli spoustu prťavých krásných vesniček, prošli si povodí Otavy, potkali příjemné lidi, navštívili nejstarší kamenný most v Čechách a zase se o sobě trochu něco naučili (např.: Když chlap tlačí hodinu kočárek do kopce - neser ho s matematickýma úlohama!).

Já nemusím umírat vedrem v Itálii, Chorvatsku nebo nedej bože v Egyptě, když i tady máme tolik krásných míst. Kluky k moři určitě vezmeme, ale dokud z toho nemají rozum a nepotřebují se s vrstevníky předhánět, kdo z nich byl v létě na nejhustší dovolené, budou s námi poslušně objevovat krásy Česka.

"POUTNÍKU POSTŮJ,

ODPOČIŇ ZDE NEŽ K POHÁRU KRÁSY

NAD MOŘEM LESŮ TAM ŽÍZNIVÝ PŘICHÝLÍŠ RET."

J. Borecký

(trocha poezie z Píseckých hor)