Šutr, alkoholové dýchánky a štěstí...

Prázdniny jsou v plném proudu a každý, kdo si to může jen trochu dovolit je v čudu. I moji rodiče se každoročně touto dobou prodírají suchými křovisky Řeckých ostrovů a já s rodinou, jako už tradičně usiluji o to aby jim nezvadly kytky, neopadal rybíz a aby se tu pejsek Mort necítil být sám. Celkem jsme se i těšili na odpočinek a klid vesnice, sbalili si plný auto věcí a vyrazili. První víkend byl parádní. Venku teplo, výlet na zmrzlinu jsme zvládli bez spálených ramen, teda většina a bazén nás lákal křišťálovou hladinou.

Plán zněl jasně - naučit Samuelka plavat ať už nad hladinou nebo pod ní. Když neumíš chodit, budeš aspoň plavat. Jenže Samuelek jde ke dnu jako šutr, přičemž není schopný samým štěstím zavřít ani tu papulu. Byli jsme velice rychle postaveni před hotovou věc. Sáma plavat nebude.

Víkend utekl jako pavouci zdrhající před mými vymítacími prostředky, začalo lejt a táta nám odjel na odpolední směnu. Začaly dny plné čekání až přijede, zimy a deště. Tak tak jsem stihla otrhat ten rybíz, než ho mravenci rozebrali, odvezli jsme auto na technickou kontrolu, ogrilovali nějaký ten stejček, ale stále jsem přemýšlela, jak svůj čas vyplnit, když jedno dítě spí a druhé křižuje dům při zběsilé jízdě na tříkolce. 

Vzpomněla jsem si na nečekaný zájem, udělat z blogu knihu. Zmiňovalo se mi mraky lidí, že by o ni stáli. No teda mraky...Sto to třeba nebylo, ale pět už asi jo. No to je jedno, zkrátka jsem k tomu sedla a začínala promýšlet koncept. Už na základní škole jsem se naučila psát si osnovu. U článků to nedělám, ale jinak je to opravdu dobrá vychytávka, jak se v textu neztratit. Brala jsem to od narození Samíka, přes různé životní změny a záchytné body. Alkoholové dýchánky Samuelkova tatínka a moje pokusy zhubnout. Trvalo mi to několik hodin. Do svých úvah jsem zařazovala jednotlivé trefné články a ocitla jsem se zhruba v půlce své práce. Spokojeně jsem se na ten popsaný papír podívala a s díky roztrhala.

Uvědomila jsem si, že se nechci znovu šťourat v minulosti. Jsem teď tak spokojená, že nechci řešit tu cestu plnou škobrtnutí, než jsem se dohrabala až ke štěstí. Můžu napsat něco z červené knihovny o žhavé letní lásce, horor o vymítání ďábla, perverzní knížku plnou nechutně erotických historek, o anorexii, o zemětřesení nebo kriminálku... Hlavu mám plnou nápadů a mohu napsat opravdu cokoliv, tak proč psát znova knihu, která by ve finále nevylezla ze šuplíku jen proto, abych ji nemusela mít do konce života před očima. 

Z maturitní slohovky jsem tenkrát měla za 2. Vytkli mi, že jsem se nedržela tématu a myšlenky se mi stočili směrem, který se mi hodil. Když tak čtu ten článek, asi mi to trochu i zůstalo. Koukám z okna a vypadá to, že dneska se teplota vyšplhá o něco výš, než na pouhých šestnáct stupňů. Nebe bez mráčku, bazén filtruje... No ono je to už jedno, protože zítra se vracejí naši a tady je to jak po výbuchu, Úklidu zdar! M:)