Fit po porodu: Sport

Tak za prvé nemá cenu článek dále odkládat a za druhé... však to si přečtete.

Sport už u nás začíná být pomalu sprosté slovo. Znáte ten pocit, kdy něco moc chcete, víte, že musíte a přitom se vám neustále staví něco do cesty? Neříká se tomu frustrace? Ještě, že jsme psychicky naprosto v pohodě a špatnou náladu odpálkováváme společným lamentováním nad tím, jací jsme buřti a posměšnými vtípky.

Nejen, že po operaci zatím stále nic moc nemůžu, ale i ty aktivity, které bych už prubnout mohla, ne-li měla, mi momentálně přijdou, jako nesplnitelný úkol. Máme totiž doma takové, jak to jen říct, asi střevní období. Jedno dítě je nemocné, brečí a půl dne prosedí na nočníku. To druhé se neustále kroutí, je mu nekomfortně a brečí taky. Táta odjíždí v 5 do práce a v 17 se z ní vrací vyřízenej, aby se mohl směle zapojit do koloběhu nočník-vana-desinfekce. 

Po dvaceti výpadech a ručním drbání koberce ze mě tak leje, že dnešní cvičení pokládám za splněné, ležím na posteli (dámy prominou) hubou zabořená do peřin a vnímám pouze kapičku potu na spánku a brečící dětskou postýlku. V 18 hodin zdá se ideální čas na procházku, jenže to už skoro brečím, že se mi nechce ani hnout.

Dny ale nejsou jen uspěchané a beznadějné. O víkendu je možnost nechat kluky u babičky, půjčit si její kolo a po třech letech zkusit, jestli se na něm máma ještě udrží. A udržela! S úsměvem od ucha k uchu, rudým spáleným obličejem a muškami mezi zuby jsem si s mužem udělala menší desetikilometrový okruh a ten opojný pocit byl nenahraditelný.

Nebo jsem si řekla, že za každou dietní chybu si udělám dvacet dřepů. Že to nebyl dobrý nápad mi došlo už třetí den, kdy jsem se s dluhem 160 dřepů plazila večer k posteli. 

Ale co. Váha klesá, centimetry nesměle ubývají a ono to nějak půjde. Když nejde o život, jde o nočník. Stanovovat si cíle, vypisovat tabulky, plánovat výzvy, každé ráno vstávat motivovaná a každý večer ulehat s pocitem, že zítra už se to vážně povede, je takový můj oblíbený koníček. A navíc, co já vím kolik toho spálím kolem dětí, málo to asi nebude. Tak mi držte palce a já se v tom budu vesele plácat dál, však ty výsledky se dostaví! M:)

A poctivé fandění se taky počítá! Kluci snad prominou...:)