Velký bráška Samuelek

Za tři dny to bude měsíc, co se náš prvorozený stal bráchou a musí se dělit o pozornost, která se už víc jak tři roky vztahovala pouze k němu. Měl pro sebe nespočet babiček, dědečků, tetiček i strejdů a i když se teď všichni snaží, aby měl Samuelek té pozornosti stále stejně, on nás zcela jistě všechny prokoukl a má z nového bráchy asi stejnou radost, jako já ze své sestry tady na fotce:

Takže samozřejmě totální zrada!

Teda aspoň tak mi to přišlo ze začátku, kdy bylo potřeba miminko představit celé rodině a stahovala se na něj většina pozornosti. Samuelek vždy někde seděl a zahlížel, jako bůh pomsty. Svoje pusinky jsem si mohla strčit za klobouk a Tluče bubeníček... taky. Nechápal, proč si ho ani nepochovám (s jizvou nejdřív za čtvrt roku), když bráchu tahám pořád. Dával mi to "sežrat" jak jen mohl a já z toho měla dost těžký spaní.

Teď už musím říct, že je to mnohem lepší. Samuelek je prostě skvělý kluk. Na bráchu si pomalu zvyká a když malý Tomášek ječí, jednoduše si Sáma zacpe uši a nenechá se rušit. Někdy se prckovi i směje. Často k němu přileze a začne ho houpat ve vajíčku nebo hladit po hlavičce. Nebo tahat za nohu, ale to už většinou zakročíme. Dokonce už byl Sáma bráchu ukázat i ve školce a vyloženě se s ním chlubil.

A když se Samuelkovi zdá, že má toho zájmu od rodičů přece jenom málo, spustí dvouhodinový nepřetržitý pláč a vyžene si tak horečku na 39, viz. včerejší odpoledne. To už se o něj holt starat musíme. Skoro jsem až zase spustila pláč při pohledu, jak si s rudýma očičkama a horečkou vítězoslavně užívá svoje místo na gauči, kde teď většinou přebývá miminko.

Občas je to k zbláznění, ale do rodiny se zase pomalu vrací pohoda a smích. A ještě aby ne, když nám tu těch dětí tak hezky přibývá... M:)