úterý 11. dubna 2017

9. měsíc v tom: Konec srandy!

Upřímně, moc se mi už o těhotenství psát nechtělo, a vlastně cítím, že ten text bude stát za starou belu. Jenže je to poslední měsíc před tím, než se stanu dvojnásobnou maminkou a čeká mě velké vyvrcholení, no a to prostě jen tak přejít nejde. Muka končí! Probdělé noci začínají! Všichni se zblázníme! Ale uleví se nám.

Kamarádky se mi ozývají, i rodina mi píše, že by mě do porodu ještě všichni rádi viděli, ale mně je jasné, že pokud se to někomu náhodou povede, určitě nebudu mít na tváři úsměv. Chodit, stát frontu, škrábat se do schodů - strašný. Jsem obrovská a jen málokdo to dokáže neokomentovat. A já to vlastně chápu. Mám bolesti a snažím se moc neprojevovat, protože je má každá těhulka, ale ne každá nosí takovou nálož jako já.

Celé tohle těhotenství je jedno velké překvapení. Samuelkova nemoc nad námi visí, pozoruje nás a sedá na rameno každému z doktorů, kteří se mnou jednají. Samuelkův příběh už jsem za posledních devět měsíců vyprávěla asi padesátkrát. A i když se opravdu snažím si problém nevsugerovávat, je to opravdu těžké.

Od prvního měsíce vše probíhalo naprosto v pořádku. Všechny kontroly, ultrazvuky, odběry krve, vyšetření, genetické konzultace... Co my jsme se nalítali! Kvůli zkumavce krve jsem musela nechat Samuelka v lázních a jet přes republiku tam a zpátky. Ale alespoň se nám potvrdilo, že bude miminko zdravé. Pak ale začalo trochu rychleji růst a to je přesně ten brouček pochybností, který nám tam hlodá a hlodat bude, dokud prcka neuvidíme. My jsme nervózní, doktoři jsou nervózní, a to vše přitom jen kvůli tomu, co je u rodin, které nepoznali postižení docela běžné. Nemusí mít přeci každé novorozeně 3 a půl přesně nebo ano?

Je to vyčerpávající a nekonečné. 

Mysleli jsme, že tentokrát budu rodit přirozeně, no ale už teď mi hrozí popraskání původní jizvy po císařském řezu, natož pak při porodu pětikilového Budulínka. Trošku nechápu, proč mě nechávají trpět a hekat a praskat, když je mimi vlastně už hotové. Ale nesmím být sobecká, každý den navíc je pro něho přínosem.

Vlastně už tušíme datum, kdy se navzájem poznáme a naše rodina bude kompletní. To datum je blízko a zároveň zoufale daleko. Jsem tak zvědavá! Tolik se těším! A mám ukrutně nahnáno.

Ještě že pokaždé když se otočím vedle sebe na Samuelka, který mě neúnavně celou dobu co píšu štípe do ruky, abych si s ním hrála, si uvědomím, jak moc to celé stojí za to a jak moc se vlastně těším, až tu budou ty špuntové dva.

A jelikož už jsem svoji dnešní funkční hodinku vyčerpala, jdu si zase někam funět do kouta. A nebo hodím batoh na záda, sednu na kolo a konečně pořádně protáhnu nohy. HA, HA, ha, vtipný.
Příště už totiž můžu být modelka a psát o tom, jak se Samuelek učí dělat miminku MALÁ, místo BACI BACI... M:) 



pondělí 3. dubna 2017

Pro Něho...

Bude to asi sedm let, co jsme se za těch pitomých okolností potkali, navzájem se rozčilovali i drželi v těžkých chvílích, sbírali první společné rozpačité zážitky. Je to šest let, co se naše cesty rozděliy a každý šel svou cestou, podle svého uvážení a ať už ty cesty byly jakékoliv, dneska víme, že vedly správným směrem. Utekly možná tři roky, co jsme se opět začali nenápadně oťukávat. Každý si prošel svou osobní změnou a hrozilo, že si vlastně už nebudeme rozumět. No, nestalo se...
Je to totiž přesně rok, co si mě konečně sbalil. Říkám si proč to nešlo o pár let dřív? Ale vím, že by to nebylo ono. Tys musel projezdit těch pár "hezkých" míst a já zakopnout o několik blbů, abychom si dokázali vážit těch společně vybudovaných věcí a nehrozilo, že si je jednou zase zkazíme.
A protože jsme v životě ztratili času už vážně dost, oslavíme své výročí v porodnici, kde konečně dostaneš do ruky ten svůj uzlíček a já se strašně těším, až se z toho složíš a nebudeš vědět, co říct.
Jsi sexy chlap, skvělý přítel, i báječný táta pro Samuelka, který pláče pokaždé, co odejdeš do práce.
Nejsem vedle tebe tak protivná, protože dokážeš být ještě protivnější a já tě nechci moc dráždit.
Nejsem vedle tebe líná, protože jinak bychom vypadali jako Dlouhý a Široký (no a Samíček Bystrozraký :-D).
Neutrácím vedle tebe tolik peněz za oblečení, protože jsi hrozný šetřílek a já už nemám nápady, jak bych si to desáté tričko (do kterého určitě brzo zhubnu) obhájila, navíc všechno hned najdeš. Jsi všímavý!
Na druhou stranu se ve mně probudila žárlivka, trošku...zdravě.
A zvykla jsem si na dobrou snídani, kterou nám každé ráno připravuješ, ale za to můžeš ty!
Prostě jsem ráda, že jsme přes to všechno co jsme stihli zažít a poznat nakonec spolu a užíváme si to.
Miluji Tě.
M:)