7. měsíc v tom nebo snad ne?

Nepíšu a mlčím. Vím to. Těhotenství přestává být sranda. Bříško jako v 15. měsíci a uvnitř si hoví 2,5 kilový chlapeček a ještě ke všemu napříč. Jeden den jsem plná elánu a s jazykem na vestě šplhám po skalních vyhlídkách Českého ráje a druhý den pozoruji horu špinavého nádobí pouze z gauče, neschopná se postavit na nohy. Ještě že ten Samuelek si umí poradit i bez maminky. Viz. foto:

Veškerá činnost mě unavuje a já jsem z toho na nervy. Od skládání ponožek až po sprchování jsou všechny úkony s dělohou mezi žebry doslova komedie.

Asi největší sranda je momentálně přepis ojetého vozidla, který nám spolkl už dvě dopoledne, kdy někam běžíme nebo jedeme a tam v dusnu hodinu čekáme, a zase běžíme nebo jedeme jinam a zase hodinu čekáme. Muž po noční a já neschopná, jsme díky únavě a lehce opotřebovanému vedení dnes málem zahučeli na stanici STK do díry v zemi. Myslím takovou tu díru, do které si vleze chlapík a prohlíží autu břicho. Tak aspoň nás to trochu probralo. Já nevím, já se v tom nevyznám, nic po mě nechtějte! Těhule na úřadech. Naštěstí to vidím ještě max na jedno dopoledne a auto bude přepsaný, pojištěný, nafocený, přezutý a budeme se moct opět vrátit k řešení kočárku, který je už jediná věc, co nám chybí do výbavy. A ještě teda vyprat tu horu oblečků pro miminko. Žehlení si ještě rozmyslím.

Ano, už máme nachystané skoro všechno. Rozumějte nachystané na jedné velké hromadě v ložnici, kde věci čekají na finální očistec. Původní termín porodu byl 1. května 2017, jenže všechno je zřejmě opět jinak. Na ultrazvuk ve 31. týdnu jsem si to nakráčela s mírnou nervozitou, jelikož přesně na tomto ultrazvuku jsem se před třemi lety dozvěděla, že se Samuelkem je nejspíš něco v nepořádku. No a víte jak to dopadlo? Miminko nám bez zjevných okolností povyrostlo trošku více, než by mělo. Takže druhý den šupem do Jičína, města kde bych chtěla rodit, na lepší ultrazvuk a pořádnou kontrolu. Pan doktor si prcka prohlížel a říká: "Ano, plod je sice větší než by měl, ale já nevidím důvod, proč by nemohl být. Nevidím nic, co by se vymykalo normálu. Je symetrický k věku 33+1." A tak jsem přišla do nemocnice jako vystresovaná maminka, které se blíží porod a je ve 31. týdnu, neví, jestli bude rodit normálně nebo císařem a zaplavuje ji lehká předporodní panika a odešla, jako mamina, co už má sbaleno do porodnice, protože je ve 34. týdnu a porod může přijít brzy. Navíc nejspíš budu rodit opravdu císařem, protože miminko je velké a napříč. A jak jsem byla z porodu nervózní, teď už si říkám, jen ať přijde. Protože dokud nepřijde, nejspíš se nedozvíme, proč nám miminko tak moc povyrostlo. Možná proto, že tatínek má dva metry na výšku a maminka dva metry na šířku?

To, že se nám během jediného dne posunul termín na 14.4. alespoň trošku vysvětluje to moje obří panděro, bolesti a chronické omdlívání ve frontách. Až někdy najdete v Lidlu mezi basami s pivem na paletě sedět kouli, tak to jsem já uprostřed nákupu.

Tak tady vidíte, proč se mi nechce psát. Protože znovu pro nás zbytek těhotenství bude představovat jednu velkou neznámou. A černý humor nám prostě už nestačí. Takže doufám, že bude všechno v pohodě a ten vichr, co mi hučí za oknem, rozežene všechny pochybnosti a pitomé myšlenky. Příští pátek jedeme na další kontrolní ultrazvuk, tak snad už si mě tam nenechají, nebo chci aby si mě tam nechali? Tolik se na prcka těším, že bych ho ani nenechala dozrát, já hamoun.

A abych nezapomněla na našeho prvorozeného! Včera jsem se hodinu hrbila nad jeho prvním kostýmem na karneval ve školce a dnes můj výtvor slavil úspěch. Sáma tam prý přijel na malé motorce mezi děti v masce supermana, zhodnotil okolí a okamžitě zamířil ke stolku s občerstvením, nacpat si tváře křupkami.

¨

Naše děti mají evidentně vlastní svět a jdou si proti systému a zavedeným tabulkám. Já opět schovám to krásné bodýčko, které jsem koupila před narozením Samuelka a jehož velikost je myslím 56 (moc malinké), s povzdechem si řeknu /snad příště/ a budu se těšit na dalšího chlapáka do rodiny. M:)