Ještě minulý týden jsem tu psala, jak je mi dobře, jak cvičím, chystám výbavičku a všechno je fajn. Momentálně můj denní režim vypadá asi takto:
7:30 sedím na posteli a koukám do koberce
7:35 Samuelek v postýlce povykuje jako blázen, že má hlad, tak vstávám a jdu ho vylovit
7:40 s pocitem na omdlení sedím v obýváku na sedačce a koukám do koberce
10:40 vím, že je čas vařit oběd, ale já si jdu s pocitem na omdlení lehnout
11:40 jdu si lehnout
12:40 jdu si lehnout
13:40 kontroluji v zrcadle objevující se druhou bradu a než stihnu na kartáček vytlačit pastu, je mi zle, tak si jdu lehnout
14:40 buď spím nebo brečím, že nemám na Samuelka dost energie
A v 15:40 konečně chodí z práce naše záchrana a úroveň přežívání se prudce zvedá.
S příchodem sedmého měsíce mě překvapil můj bývalý známý pan Nízký Tlak. Nastěhoval se k nám domů a čeká, že ho budu obskakovat. Poslední týden prakticky nedělám nic jiného! Třeba včera jsem se šla namalovat, stojím u zrcadla a dokončuji první oko a on si najednou vymyslel, že je potřeba uklidit v ložnici a já jako omámená s černotou před očima, musela padnout obličejem do peřin. A takovýchhle vtípků si s ním užívám opravdu dost.
Potřebuji nakoupit a modlím se, aby tam nebyla fronta.
Potřebuji oškrábat brambory a po prvním si musím vzít židli.
Potřebuji si vyčistit zuby, ale vždy stihnu pouze jednu stranu, než se mi udělá na omdlení.
Potřebuji uklidit, ale po cestě pro vysavač stejně padnu do postele.
Potřebuji umýt nádobí...
Chci si vyžehlit vlasy...
Přebalit Samuelka...
Namazat si chleba...
Odečíst stav plynoměru...
Aspoň na chvilku si lehnout na záda...
Ne. Nic prostě. S tlakem 90/50, který mi sestřička naměřila minulý čtvrtek a který momentálně nebude o moc lepší, je mojí největší starostí někde se neskácet.
Můj milovaný muž tak přijde z práce, chytí Samuelka aby spolu dodělali ty brambory, domyli nádobí, pozhasínali ve všech místnostech, ve kterých jsem to díky úprku do peřin nestihla a buď mě vezme na vzduch nebo dohlíží, abych seděla/ležela.
A tak sedím, tu zkusím kilo čokolády, tady zase skleničku koly, silnýho turka, dvě deci červenýho... Samé dobroty pro požehnaný stav přímo ideální a doufám, že mi to aspoň na chvilku pomůže. Ještě že vím, že porodem všechny tyto "problémy" vymizí jako mávnutím kouzelného proutku. Takhle je to prostě zařízený a těhulkám nezbývá, než to přečkat a přežít.
Před třemi lety při mém pobytu na porodnický JIPce v Brně Bohunicích jsem se ale setkala i s druhou tváří tlakové nepohody. Jestli je v těhotenství nízký tlak nepříjemností, pak ten vysoký je přímo průšvih. Může totiž přeskočit až do velké komplikace zvané PREEKLAMPSIE. To je stav, kdy má maminka tak vysoký tlak, že to ohrožuje na životě ji i budoucí miminko. Hrozí otoky celého těla, selhání ledvin i jater. Jedinou léčbou tohoto stavu je pak porod a já byla u toho, kdy musela maminka na císařský řez už v 28. týdnu těhotenství, protože miminko začalo tlak v organismu špatně snášet.
Takže já to mám dobrý. Mám ten nízký... Jak ale zařídit, aby se mi nedělalo na omdlení i když ležím? Někdo nějaké rady? A teď mě omluvte, jdu si lehnout.
PS.: Panáka tvrdýho vážně nepozřu! M:)