Pak nastaly mé pubertální roky, kdy jsem se doma vyskytovala jen opravdu vzácně a na televizi koukala podle toho, jestli jsem zrovna pobývala v obydlí, které ji obsahovalo nebo ne. Půl roku jsme seděli u TV jak přikovaní, rok nefungovala, tak jsme chodili do parku. Nic extra, co by nikdo neznal. Rok jsme třeba měli jen DVD a pět filmů, které běžely na střídačku pořád dokola, horor.
S pravidelnou docházkou do práce bylo nemožné mít nějaký seriál rozkoukaný. Však to znáte. Práce dle rozpisu a člověk je doma tak jeden večer v týdnu. Většinou jsem domů dorazila kolem jedné hodiny v noci a mohla koukat tak maximálně na ZOOM, kde dávali "Ze života plejtváků".
Jenže teď na rodičovské bych se měla opravdu stydět. Televize u nás běží v kuse zhruba od sedmi ráno, do deseti večer. Po většinu času na ni ani nekoukám, nedávají tam nic, co by mi něco dalo. Zapínám ji spíše ze zvyku a aby tady nebylo ticho. Zvykli jsme si tak se Samuelkem a to mě na tom štve asi nejvíc. Učím ho tím, že koukat na televizi celý den je normální. Trochu se bojím, že až se jednou rozchodí a budeme pořádně výletovat, půjde to s ním těžce. Už teď to vidím. Jakmile zalezeme do lesa, dítě se začne nudit, protože nemá moc na co koukat a řve, že chce domů. A můžu si za to sama.
Opravdu zřídkakdy fungujeme při rádiu, ale snažím se o to čím dál tím častěji. Musím to nejdřív naučit samu sebe. Více zařazovat aktivity, při kterých je ta TV naprostou zbytečností. Ono je totiž strašně jednoduché, pustit dítěti televizi a mít klid. Jenže co mu dá milion pitomých reklam oproti času stráveném s mámou v kuchyni?
Když už na televizi koukat, je podstatné si dobře vybrat a koukat na něco, co člověka trochu donutí zapojit mozek. Z těch věčných kriminálek, vyměněných manželek, doktorů z ordinace a ohraných reality show, mi jde hlava kolem. Sedím u toho večer co večer, nadávám, kritizuju, hážu oči v sloup. Protože je to primitivní, stupidní a trapné, ale nepřepnu, nevypnu, nepídím se po něčem lepším. Otráveně přepínám z novy na primu a nadávám, že zase nic nedávají. Ale...
Nedávno jsem objevila dost zajímavý program. Málo kdy mě zklame a jdou na něm najít komedie, které jsou opravdu vtipné, no vážně! Pak thrillery, ze kterých mrazí. Spoustu filmů, které mají myšlenku a zůstanou v člověku viset ještě dlouho po zhlédnutí. A víte co? Je to ČT1. Nejen, že nezklame, ale vždy když s přítelem nečteme knížku nebo nehrajeme scrabble, tak dávají něco super z čeho jsme oba na větvi. Taky nás baví, koukat na české herce, které bychom odložili do zapomenutí a to jen kvůli tomu, že nehrají v Ulici či Ordinaci. Pořád si říkáme: "Hele to je tééén! No víš kde hrál!" Nebo: "Tý brďo tohodle herce jsem viděla v jednom filmu, ale to už je let." Vidíme tam kvalitní herecké výkony a baví nás to. A to už jsem u televize dlouho nezažila.
Asi si klepete na čelo a říkáte si /panebože ona teprv objevila jedničku.../, ale ano a je to první krok, vykročený ze stereotypu. Ten druhý pak bude asi koukat na telku max hodinu týdně. Ha ha ha! To jo...
A jak to máte s televizí vy? Taky jste jejími otroky? Umíte si říct ne a vzít si třeba knihu? Nebo vám taky doma běží k úklidu, jídlu, čtení, psaní...? Doufám, že brzy budu psát o tom, jak nám ty barevné obrázky vůbec nechybí a koukáme na ně jen zřídkakdy. M:)
![]() |
Bez televize by to snad taky šlo ne?! |
Eeeej, tak to já se přiznám, že s televizí poslední týdny začínám den. Resp. mám takový malučký rituál, kdy mi ke snídani hraje jeden díl MASH 4077 :-D Ani nevím proč, ale přijde mi to jako lepší varianta, než abych jedla u klávesnice počítače a prokládala to prací. Takhle na chvíli vypnu :-)
OdpovědětVymazatJo a připomněla jsi mi, že bych si měla letos obnovit kartičku do knihovny. Úplně jsem ji zazdila! :-)
Bebe
M*A*S*H je legendární, to nemůže ničemu vadit :D
Vymazat