- Zhubnout 30 kilo. - Pane bože! Každý přece ví, že je potřeba si to nejdříve srovnat v hlavě, hodit se psychicky dohromady a to nejdůležitější, dávat si REÁLNÉ CÍLE! Za rok 2016 se mi podařilo shodit 10 kilo a momentálně jich mám pár úspěšně zase nahoře. Ale nevadí mi to. Všichni víme proč to tak je a já mám kolem sebe dost mamin, které jsou mojí motivací a můžu se těšit, až bude prcek venku a já začnu s podporou rodiny od začátku.
- Naučit se španělsky a zdokonalit angličtinu. - Tak to se moc nepovedlo. Angličtinu jsem úspěšně zapomněla a se španělštinou nejsem o moc dál než loni. No co, v důchodu bude času dost. A navíc nám Ježíšek přinesl piano (keyboard) a tak makám na znovuosvěžování hudební nauky a not a akordů, protože prostě chci svým dětem hrát a zpívat a kluci budou šťastní a bude to naprostá krása. Už jsem si vzpomněla na tři akordy, akorát nevím, jak se jmenujou. :-)
- Udělat si řidičák. - Tak z tohoto bodu mám vážně radost. Hned začátkem roku jsem si zařídila autoškolu a opravdu se do toho pustila. Byla a je to cesta plná útrap, slz a jednoho zničenýho sloupku, ale mám to. Tohle téma si ale žádá vlastní článek, takže prostě splněno.
- Zmodernizovat zařízení bytu. - Máme a stačí nám to a líbí se nám to a jsme rádi... A mám červený obývák!
Body jako užívat si života a pít alkohol jednou týdně jsou trošku pubertální, ale to je ostatně skoro celý seznam. Chtěla jsem tím zdůraznit, jaký strašně velký rozdíl se mezi rokem 15 a 16 udál a přitom stačilo jen vyřešit jednu zásadní věc...:
Loni jsem si stěžovala, že nemám koule vyřešit svůj nevyhovující vztah. To zní fakt hrozně. Tím nevyhovujícím vztahem myslím chlapa, který mi celé dny ležel v obýváku s alkoholem v ruce a v mozku a čekal až mi přijdou na účet nějaké peníze, aby si mohl vsadit, popřípadě pozvat nějakého kamaráda na kvalitní ožíračku. Dítě totiž potřebuje jenom plínu a přesnídávku a babička určitě brzo nějaké peníze pošle, tak proč neutratit vše, co máme do poslední koruny. Chceš šetřit? Jsi majetnická! Nedáš mu na chlast? Jde ti jen o prachy. Džbán prostě přetekl a já své koule našla hned po loňském silvestru.
Od té doby je vše jinak. Přijel princ, nazul střevíček a kupujeme kočárek. Nemám pochybnosti, ale radost. Mám manžela, Samuelek má tátu, máme krásnou rodinu. Nic není nemožné. Na co pomyslíme, to se dá zařídit, koupit, udělat, podniknout. Alkohol i cigarety vymizely z našich výdajů. Jsme šťastní a funguje to. A bude to fungovat!
Ze Samuelka se stalo veselé, akční a zvídavé dítě, které sice nechodí, zato jezdí na tříkolce, bourák jeden. Neposlouchá hádky, nevidí slzy. Zase máme plány a budoucnost.
Rok 2016 považuji za jeden z těch nejlepších od doby, kdy si svůj osud určuji sama a jsem si na sto procent jistá, že ta 17 bude ještě daleko lepší. Teda spíš až tak koncem roku, až se s miminkem konečně trochu vyspíme.
Žádné předsevzetí si nedáváme. Nemá to cenu, protože máme rozjetých takových projektů a věcí, že prostě nemá cenu je za předsevzetí převlíkat.
Můj blog začíná třetí rok a já doufám, že nebude stagnovat, ale rozvíjet se a že nás čeká ještě mnoho společných článků. Všem přeju spokojený a úspěšný nový rok, plný příjemných změn a splněných cílů, ke kterým ale každý musí udělat ten zásadní krok. M:)
:* :* A ještě tisíc navíc.
OdpovědětVymazat:*
Vymazat