úterý 17. ledna 2017

6. měsíc v tom: Vydrž Prťka, vydrž!

Hlavní je nerozhlížet se kolem a neporovnávat se s ostatníma těhulema. Moc dobře si pamatuji, jak jsem se Samuelkem v břiše smutně pokukovala po těch malých bříškách, kterými se pyšnily maminky v porodnici, zatím co já s těží prošla dveřmi. Každá to máme jiné a já to zřejmě opět budu mít extrémní. Na druhou stranu ve mně bydlí človíček, co má už cca 35 cm a 700 g. Někde prostě být musí a je pořád lepší, když to roste dopředu, než aby mi razil hrb.



Tenkrát se moje miminko narodilo o měsíc a týden dřív a stejně mělo skoro 4 kila. Bříško se tedy dalo pochopit. Teď je vše "podle tabulek" a břicho mám stejně. Když se v noci otáčím na druhý bok (pravidelně po deseti minutách), většinou vzbudím celou rodinu. Otočit ramena - dotáhnout zadek - překulit břicho. Chlapeček si v něm vesele trénuje ty svoje čutance a evidentně mu nic nechybí, tak aspoň že tak.

Své dvě těhotenství neustále porovnávám. Přijde mi, že před třemi lety jsem byla opravdu taková sexy fit těhulka. Skoro denně na výletě, v práci, ve společnosti... Momentálně se hlavně válím ve svém hnízdečku a kynu. Stěžuju si, že nic nedělám a přijde mi, že snad přibírám kilo denně. Jenomže když se zvednu, že něco dělat budu, mívá to svůj háček. Při úklidu a vaření se mi dělá slabo a i k loupání brambor si musím vzít židli. Při procházce funím jak lokomotiva a ledový mráz mi spaluje všechny plicní sklípky. Nehledě na to, že po třech kilometrech ve sněhu mám dost a můžu jít spát. Po procházce na nákup mám namožený nohy a dnes jsem se vzbudila s bolestí namožených rukou. Nejspíš od toho, jak jsem večer usilovně zvedala sušenky k puse. Ale co je největší sranda? Přece skřípnutý sedací nerv. Se Samuelkem jsem měla skřípnutý nerv v zádech a trpěla bolestmi. Teď je to větší vzrůšo! Při chůzi i pohybu mě píchá v hýždi a sem tam se stane, že mi to vystřelí až do stehna, podlomí se mi koleno a já jdu k zemi. Pomáhá pouze klid na posteli a suché teplo. Takže jsem opět u toho, že trůním celý den na gauči se zadkem vraženým do peřin.

Zbývají minimálně tři měsíce, jejichž průběh si opravdu nedovedu představit, ale každopádně už se strašně těším, až bude prcek venku. Dokonce už se i těším, až si budu úplně hotová hledat čas na cvičení. Ta má neschopnost pohybu je asi trest za to, že mi v prvním trimestru nebývá zle.

Přípravy a nákupy už jsou u nás v plném proudu. Spousta maminek by řekla, že je moc brzo a z pověrčivosti budou kupovat většinu věcí až těsně před porodem. Jenže já už se zaskočit nenechám. Když se narodil Sáma, tak jsem díky mému měsíčnímu pobytu v nemocnici a laxnímu přístupu mladé maminky, neměla nakoupené a připravené naprosto nic. Teď zas nakupuji o sto šest. Koupili jsme třeba miminku krásnou a drahou skříň na věci, jenže mi najednou bylo líto Samuelka, tak ji dostal on a příští týden čekáme skříň druhou. Hups... Pokud to takhle půjde dál, budeme za chvilku švorc a pod mostem, ale hlavně, že tam budeme mít dvě nové skříně a krabici blbin pro miminko.

Dále chystám články o cvičení v těhotenství (nic odbornýho, pouze to, co cvičím já), o stravě chutích a momentálním jídelníčku, o blázinci na úřadech a co vše je nutné zařídit, atd... Mám toho dost, ale kdyby vás zajímalo cokoliv jiného, můžete mě kontaktovat. Jenom prosím žádná móda a rtěnky, to jde opravdu mimo mě. M:)





2 komentáře:

  1. Hlavně ať je jarní miminko v pořádku a přeju, ať ty tři měsíce uběhnou jak nic :-) a ohledně pověrčivosti při pořizování výbavičky bych si nedělala starosti - spíš bych pro takovou situaci vyhrabala chytré přísloví: "Kdo je připraven, není ohrožen" :-)
    Bebe

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a ano! Tentokrát se zaskočit nenechám a nákupy si užiju :)

      Smazat