Facebook aneb zpět v jámě lvové.

Jak to může být dlouho, maximálně čtrnáct dní, co jsem v dobré víře opět zavítala na facebook. Z důvodu toho, že v dnešní době si bez modré sítě opravdu ani neuprdneš, jak vtipně popsala má oblíbená blogerka na webu http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/11/bez-fejsbuku-si-neuprdnes.html. Také z důvodu své seberealizace a lepšího pocitu. Podle mě, aby matka na rodičovské nezačala například pít alkohol, je nutné, aby něco dělala, cokoliv! A mě čeká druhá rodičovská v řadě, na což se snažím psychicky připravit.

Rozhodla jsem se tedy oprášit blog a využít ho k účelu, pro který byl stvořen. Přiblížit lidem život bojovníčka, motivovat samu sebe k lepším zítřkům a udržet se trochu ve společnosti. Facebooková stránka blogu strašně chyběla a já si řekla, že to po roční abstinenci opět zkusím. No. Lituji toho.

Založila jsem si profil a následně blogovou stránku. Nakoukla do pár skupin a se zklamáním zjistila, že se tam opravdu nic nezměnilo. Dozvěděla jsm se například, že strom roste v lese a pokud mi to nepřijde vtipné, nemám smysl pro humor. Tolik arogance, posměšků a labilního humoru jsem na jednom místě v životě neviděla. Neříkám, že je to všude stejné, jsou tam i skupiny, na které nedám dopustit. Kde se lidé neuráží a nehádají. Kde se řeší problémy opravdu důležité. Jenže většinou mi připadá, že jsem opět sklouzla ze svého naivního světa mezi bandu domácího skotu. Strom roste v lese, ha ha ha. Vás to snad nepobavilo?

Svůj účel to ale splnilo. Napsala jsem článek, který si díky facebooku přečetlo během pár hodin téměř 2500 lidí a asi stovce z nich děkuji za milé a povzbudivé ohlasy. Dozvěděla jsem se však i jiné názory na svou rodinu. Třeba anonymní pisatel mi u jednoho z článků na blogu vysvětlil, že děláme z postižených andílky a zlatíčka, přitom je to jen hříčka přírody a chyba v systému. Všem jsou jen na obtíž a vůbec by neměli existovat. Co na to říct? Nebo pan Filip Harvánek z Turnova mi pod video hodí názor, že Tohle se mu narodit, tak si hodí mašli a krásnej můj syn rozhodně není.

Jasně! Svoboda slova a demokracie! Já úplně zapomněla, že žijeme ve svobodné zemi! Jak tenká je hranice mezi prezentací vlastního názoru a buranstvím, nevychovaností a neomaleným drzým chováním? Nakolik je to jen názor a ne touha ublížit? Tak teď nevim, jestli se na to vykašlat, všechno zrušit a necpat naše ksichty těmhle lidomilům na displej, odstěhovat se na vesnici bez signálu a vychovávat své děti ke slušnosti, ohleduplnosti a ochotě? Nebo se nenechat rozhodit lidmi, kteří mají problém sami se sebou a pokračovat v tom, co baví mě a spoustu dalších? Opravdu nevím. Asi nejsem moc dobrá, když mě rozhodí první klopýtnutí, ale rozhodně jsem lepší než někteří a to mi stačí. 
Děkuji, pro dnešek hotovo a příště už vesele. Rozdýchám srážku s blbcem a možná mu i poděkuji, protože bez něho bych ani netušila,na co všechno musím Samuelka do života připravit. M:)