Samík má za sebou první měsíc ve speciální mateřské školce a i přes pestré začátky, musím říct, že je to teď celkem v pohodě. Jsou tam tři kluci a k nim paní učitelka (zatím stále nemocná), asistentka a zdravotnice. Mají tam dvě místnosti, jedna s kobercem a spoustou polštářů a matrací, kde si kluci (jak bylo původně myšleno) mohou hrát. Spíš se teda válet na zemi a oslintávat vše, co jim přijde pod ruku. Druhá místnost, kde je na zemi lino, slouží k pracovním účelům. Mají tam židličky, stoleček, místo na přebalování, kreslení, krmení a bůhví co ještě. Tuto místnost si Samuelek oblíbil, protože se v ní často dají zmerčit otevřené dveře a tím se naskytne možnost k úprku. Úplně ho vidím, jak se nadzvukovou rychlostí řítí za pomoci válení sudů přes celou místnost k těm dveřím a těsně před vpádem do koupelny či na chodbu, mu je nějaký dospělák zavře.
To je vlastně naprostá novinka. Samuelek se ve svých třech letech začal pohybovat po celém bytě. Jeho styl lezení je opravdu specifický a nepopsatelný, ale hlavně, že to jde. Stačil k tomu jeden probulenej týden v novém školkovém prostředí. Opět se mi potvrdilo, že pokud dáte mozku nový podnět, on se probudí, nastartuje a odmění vás novou dovedností.
Jak už jsem řekla, tak první týden byl uplakaný. Sáma to bral jako zradu, že ho každý ráno fláknu do školky a jdu zase spát. Když jsme ráno vyráželi z domu tak se řehtal, myslel si, že jdeme někam na procházku nebo do krámu, ale jak jsme se blížili k místu určení, úsměv mizel a objevovaly se slzy. Já doma seděla jak oukropeček a bylo mi ho líto, až do chvíle, co jsem se dozvěděla, že on vlastně brečí jen přede mnou a jakmile zmizím, tak se z něj stane veselý uličník.
Vůbec mi chvílema přišlo, že si ze mě to dítě dělá srandu. Přijdu tam a hlásím, že z hrnku nepije, plive to a nechápe, co po něm chci. Poprvé mu tam dali hrnek do ruky a co myslíte? Normálně se z něho napil. Říkám jim, že pije jen slazený čaj a šťávy, protože čaj hořký nebo vodu jsem do něj v životě nedostala. Ten uličník ve školce normálně pije hořký čaj z hrnku! A jak já pak vypadám? A takových věcí je mnoho. Pěkně se mi to dítě mstí.
V rámci školky taky chodí dvakrát týdně cvičit a jednou má celkovou koupel. Je tam možnost i saunování dětí, ale to jsem odmítla. Nejen, že to sama nesnáším, ale také nechci pokoušet ty epileptická ložiska, se kterými se nesmí přehřát.
Celkově jsme se školkou oba moc spokojení. Najednou Sáma umí tolik nových věcí, že nestačím koukat a je z toho tak šťastný! A já jsem tak šťastná! A všechno je zalité sluncem. Navíc venku už není vedro...co víc si přát! M:)
Žádné komentáře:
Okomentovat