pondělí 10. října 2016

Květnový dáreček?

Dobrá tedy, nemá cenu otálet. Deset kilo dole a jedno zase zpátky nahoře. Víc jak měsíc bez cigarety. Patnáct hodin denně v posteli. Bez vánočky s máslem ani na krok... Těžká chřipka? Ani ne, protože...

...z těchhle tří...



...budou čtyři!

Tak si říkám, že když už o prckovi, který se ve mně tvoří, ví i Tomáš Klus, na jehož koncert jsem poprvé zanevřela, kvůli lenosti stát pět hodin na nohách, řeknu to i Vám. Končím první trimestr /nejrizikovější období/ a pověrčivá nejsem.

A jak se to teda stalo? No vlastně celkem jednoduše. Na to, že mi jedna nejmenovaná paní doktorka z jedné zkumavky krve kdysi vyčetla, že otěhotnění by pro mě bylo zázrak, se mi celkem daří. Všichni se moc těšíme, babičky, dědové, a že je jich požehnaně, jen Samuelkovi je to zatím docela šumák.

Na druhou stranu. Myšlenky na pohlaví, jméno a všudypřítomnou vánočku, až nepříjemně často protkávají záchvaty paniky. Bude mimi zdravé? Zvládnu dva kočárky? Jak budu Samuelka vodit do školky? Jak se dostaneme ven když bude Jarda v práci? Nepředbíhám? Co když se něco podělá? Dělám všechno proto, aby vše dopadlo jak má? Co budeme dělat, když mi po odběru plodové vody oznámí, že bude nemocné? A dost! Asi nemá moc cenu tohle řešit, protože kostky jsou vrženy a nezbývá, než čekat a papat zeleninku.

Jinak když to vezmu kolem a kolem tak mám pocit, že se začíná pod tričkem něco klubat, ale v podstatě jsem ještě nic nepřibrala, což při mé sladké stravě opravdu nechápu. Ano, cpu se převážně sladkými jídly, což u Samuelka bylo úplně naopak...takže? Celkově je mi spíš dobře, a jsem denně schopná ujít i kolem těch osmi kilometrů. Jen je blbý, že u sedmého se mi zavřou oči, vypne mozek a už jen "békám" dokud nepadnu na postel. Už mi vzali litr krve, v týdnu EKG a zubař, pak první genetika, druhá genetika, amniocentéza (odběr plodové vody), vyšetření cukru (to bych šla radši na gastroskopii) a pak dostat prcka ven. Bude to ještě kovbojka, ale přes to jsem si jistá, že to vždy stojí za to!

Mé úspory berou hodně rychle za své. Je potřeba v bytě dohnat pár restů, jako je: Vymalovat všechny místnosti, koupit velkou skříň, novou sedačku - rozkládací, včetně křesílek, přidělat konečně ty poličky, nakoupit KONEČNĚ ty záclony a závěsy a garnýže, protože pak už na to v životě nenaspoříme :-).

Jsem šťastná! Ale zároveň z nové situace i docela vyjukaná. Budu mít dvě děti!

2 komentáře:

  1. O můj bože!!! Míšo!!! Moc vám gratuluji!! :)) To je úžasná novina :). Doufám, že vše bude v pořádku! :) držím palce :)

    OdpovědětSmazat