4. měsíc"v tom" :)

Zdravím z Vysokých Tater! Ale kdepak, já a dovolená? Snažím se sbalit věci do lázní, uklidit před malováním a vyprat oblečení na miminko po Samuelkovi a to vše samozřejmě najednou. Nepřehledné hromady hadrů, rozkládajících se od východní kuchyně, až po západní ložnici, opravu lehce připomínají Tatry. Důležité však je, si správně rozložit harmonogram práce. Pračka pere, tak jdu koukat na pohádku, jak jednoduché.

Co se týče těhotenských příznaků, tak je vše zalité sluncem. Není mi špatně, netrpím nechutenstvím a už ani nemusím chodit dvakrát denně spát. Přibrala jsem jedno kilo a podezřele se mi zvedá tričko, jak v oblasti hrudníku, tak břicha. Je to tady.

Celý říjen jsem měla strávit se Samuelkem v lázních, jenže nešlo jinak a kvůli odběru krve (v 11. týdnu těhotenství) a důležitému ultrazvuku, kde se prcek měří, počítají se mu ručičky, nožičky a hlavičky (ve 13. týdnu těhotenství), díky kterému pak doktor maminku uklidní, že dítě je v pořádku a nemusí se ničeho obávat, jsem musela lázně posunout na listopad. Omlouvám se za lehký ironický nádech, ale právě kvůli tomuto vyšetření spousta budoucích maminek nejí, nespí, nervuje se, a přitom i po dobrém výsledku nikdy není vyhráno. Něco o tom totiž vím. Každopádně nám to dopadlo taky dobře a tak jsem ráda, i když strach ze mě určitě nevyprchal. Je potřeba to celé moc neprožívat a být smířená se všemi možnostmi.

Na ultrazvuku v Libereckém GENNETU jme narazili na doktora, který k mému podivu za celou dobu nezavřel pusu a neustále nám něco povídal. Zatímco já byla zaražená, jak víte co, on se podíval na mé vyzuté (uznávám, že trošku větší) boty a spustil, že "maminka má taky docela velkou nožičku". Tím mé labilní rozpoložení urazil, až skoro rozbrečel a bylo vymalováno. Následovala přednáška na téma: Dnes je móda, že se děti rodí nesezdaným párům... Až jsem mu slíbila, že se vezmeme, jen proto aby už zmlknul. Vykydl mi na břicho půl lahve gelu a měřil prcka, který si dělal absolutně co chtěl. Pohlaví vidět bylo, avšak ještě nebylo možné to určit s přesností, takže nevíme. Následně si pan doktor všiml, že můj přítel Jarda vypadá jako světová tenisová jednička Novak Djokovic a zbylou půl hodinku mlel jen o tenise. Když jsme šťastní vylezli, ještě pět minut jsme civěli před sebe a vnímali slastné ticho.

Dozvěděla jsem se, že z lázní budu muset stejně přijet do Liberce kvůli další zkumavce krve. Den po návratu další vyšetření a další a další...Jak to všechno skloubit? Občas mám tolik zařizování, že mi to dere slzy do očí a víte, co je na tom nejhorší? Že až to malé bude venku, vše se ještě mnohokrát znásobí. Ještě že mám rodinu, která se mi snaží se vším maximálně pomoct. Odjedu tedy v pondělí se Samuelkem na 4 týdny do Luže a budu se mu tam maximálně věnovat, dokud je veškerý můj čas určen jen pro něho. Ach ty hormony, už to na mě zase jde :-).

Co mě momentálně děsí k smrti je chřipkový období. Malej horečka, velkej horečka a já kopu panáky rakytníku a čekám, až mě to skolí. Zatím to vypadá nadějně. Inkubačka se chýlí ke konci, ale svoji paniku, že pojedu do těch lázní s horečkou, průjmem a nekonečným kašlem, když si na to nemůžu vzít ani prášek, jen těžko ovládám.

Rozhodně se nenudím. Většinu času jsem protivná a pomáhá mi na to snad jen úklid nebo salát Caesar a česnekový pizza chleba. Ptáte se na chutě? Jdeme takhle s Jardou naproti do bistra a on se ptá: "Copak si dáš dobrýho?" A já s naprostou jistotou a slinou v koutku odpovídám: "Chlebíček a kakao!" M:)