pondělí 12. září 2016

Poznáváme krásy Česka :)

Možná už jste si na instagramu všimli, že jsme se o víkendu sebrali, naložili Samuelka do kočárku a vydali se něco vidět, něco zažít a něco poznat. Pro tyto účely jsem si vybrala výpravy na soutoky našich řek. Přijde mi to jako totálně majestátní a ohromující podívaná. Koukám, jak každý z těch temných hadů přitéká odjinud. Jak si křižuje cestu skrz kopce a lesy, jeden zprava a druhý zleva a pak se prostě potkají, hodí decentní vlnku a pokračují, jako jeden muž. První soutok jsem tedy zvolila ten dle mého názoru NEJ. Ale bylo to opravdu tak?

Cestujeme rádi vlakem a to hlavně proto, že je to pro mě mnohem pohodlnější, než autobusem, většinou není problém nacpat tam kočárek a nedělá se mi špatně. Navíc jako doprovod Samuelka (který je ZTP/P) neplatím jízdné, takže nás to vyjde podstatně levněji. Jakmile jsme ale s plnou polní dorazili v sobotu ráno na nádraží, uviděli ty davy lidí a zjistili, že víc jak polovina naší cesty je v opravě, takže výluka, začala jsem opravdu litovat, že ještě nemáme auto. Navíc se už takhle z rána dělalo neskutečné vedro. Chvilku jsem přemýšlela, že to vzdám, ale to bych byla celá já. Kočárek jel jakousi dodávečkou a my se nalodili do jednoho ze tří autobusů a šup směr Mladá Boleslav. Z "Bolky" vlakem do Všetat a pak už je to jen kousek do Mělníka. Do města s vlastním vínem, zámkem a soutokem dvou největších řek v ČR.



Čas oběda se pomalu blížil a my stále stoupali pod neúprosným sluncem do kopce, na jehož konci nás měl čekat ten ohromující zážitek. A jakmile jsem se ocitla nahoře u zábradlí zámku a shlédla dolů, uvědomila jsem si, že mně se zavděčit, bude asi oříšek. Čekala jsem dva ohromné proudy řek, spojující se v Amazonku nebo něco na ten způsob a přitom? Přitom byla vidět hlavně Vltava, do které ústil uměle vytvořený kanál a soutok to byl rozhodně větší, než ten pravý. Řeka Labe navíc ani pod stromy nebyla vidět. Obě byly stejně barevné, takže kýžený efekt mísení kakaa s čajem taky nikde. Nejvíc mě ale mrzelo, že se nedá jít do špičky soutoku, alespoň žádný most jsme nikde neviděli. Přes to mi ten pohled, jak se řeky klikatí každá ze své dálky, vyrazil dech.


Samuelkova nálada se blížila k bodu mrazu. Celé dopoledne se ho snažíme uplatit kapsičkami s přesnídávkou a pořádný jídlo nikde, navíc z kočáru nic neviděl a bylo mu hrozný vedro. Začal se dožadovat svého klidu. Vybrali jsme tedy klidnou zahrádku ve stínu s hospůdkou, která lákala na svíčkovou s karlovarským knedlíkem a zasedli v očekávání té dobroty. Jediné co mě trápilo, byl fakt, že Samuelek se bude muset někdy někde vyspat, nebo s ním nebude rozumná řeč. Zatím vypadal asi takto:


Po naprosto dokonalém jídle jsem zavelela, že se chci vykoupat v nové "steklé" Labi. Našli jsme tedy cestu dolů z kopce a po chvíli už se váleli na příjemném stinném břehu té velké řeky a Samuelek klidně spal ve stínu lípy, ze které padali housenky. Víte, že v Labi jsou mušle? A docela dost! Pár jich máme a jedna mi rozřízla nohu. Jenže tu rozkoš z osvěžujícího cachtání v třicetistupňovém horku to rozhodně nezkazilo. Jakmile se malý výletník vzbudil, šel do vody s námi a pištěl jak delfínek. Ani plnej zadek písku mu nevadil. Byla to asi nejlepší část našeho výletu.


Cesta na vlak už byla horší. Mělník je krásné město. Je tam několik náměstí a příjemná atmosféra, ale přijde mi, že je to jeden velký kopec. Řeka dole, všechno ostatní nahoře. To ale neznamená, že bych si tam ještě někdy ráda nezajela. Soutok mě tedy trochu zklamal, ale celkově jako výlet to bylo moc fajn a můžu jen doporučit. Další výlet vychází až někdy na listopad, protože celý říjen budeme se Samuelkem opět v lázních. M:)

1 komentář:

  1. Litoměřice, soutok Labe a Ohre. Pěkný město, kopce skoro žádné.

    OdpovědětVymazat