Normální je nekouřit?

Bude to znít blbě, ale já se vážně těšila, až k nám dorazí ty hrůzné obrázky na krabičkách cigaret. Plán to byl dobrý. Tady zčernalé plíce a tady rakovina jazyka... Kuřák to uvidí a přestane kouřit. Jenže se jich zřejmě na maloměstě nedočkám. I když Praha už si jich prý užívá. Sleduji i tu kauzu, zda kouřit či nekouřit v restauracích, ale bohužel nemám vůbec tušení, jak se milí páni poslanci dohodli, jelikož mi přijde, že se tam pořád jen hádají. Nedávno jsem ale (myslím, že od ministryně školství) uslyšela ve zprávách větu: "Normální je nekouřit!" A musím říct, že to mě zvedlo ze židle. Sice jako kuřačka deseti až patnácti denně, které je vhod, že restaurace nebudou smrdět kouřem, ale začala jsem se vztekat. Jak to může říct? Normální je nekouřit, protože to ničí zdraví a štiplavý kouř obtěžuje okolí? To bych mohla říct i já, že normální je nejíst čokoládu, protože se po ní tloustne a takový tlouštík ani není schopen obal od snickersky hodit do koše, čímž pádem ho hodí na zem a to samozřejmě také obtěžuje okolí. Zkrátka někoho uklidní ranní běh a někoho ranní cigareta. Jak může někdo určovat, co je normální? Neměl by si každý určit sám, jestli si to zdraví zničí nebo ne?

Když vám naprší do popelníku a vy se pak snažíte ty vajgly vyškrábat do koše, je to nechutný. Koukám na to a říkám si, tak takový sajrajt mám asi v těle. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si začátkem září řekla dost. Od té doby mými rty neprošla ani jedna jediná cigareta. Ano, jsem nervní. Ano, tělo se čistí a přes pupínky není vidět barvu očí. Ale říkám si, jsi dobrá. Myslela jsem, že nemám už žádnou vůli, prostě došla, ale není tomu tak. Nekouřím a basta. Názor s výše zmíněnou ministryní sice stále nesdílím a neodsuzuji lidi, co si tu cigaretu dají, ale jsem ráda, že já už v tom nejedu. Chuť je. Ale tu máte i když přestanete jíst smažený. Chuť máte i jako alkoholový abstinent. Chuť zůstane, ať už skončíte s jakoukoliv drogou a nikdy neodejde, ale to je právě ta výzva.

Kouřila jsem dlouho, už si vlastně ani nevzpomenu, kdy jsem s tím začala. No nebo vlastně to vím přesně, ale nechci se přiznat :-). Teď jsem celé dny zavřená doma, protože jak vylezu a někdo mi foukne kouř do obličeje, okoušu si nehty na pravé ruce. Když si ráno pod mé okno stoupne skupinka lidí a mě z postele tahá smrad kouře z cigarety, zuřivě zabouchnu ventilačku a okoušu si nehty na ruce levé. Ale to časem přejde. Přestala jsem já i přítel a na jaře už vážně začínáme běhat :-D. O důvodech, proč nekouříme a proč budeme běhat zase příště.

PS: Vím, že je článek místy dost nechutný, ale jak říkám - čistím se! Jaký je váš názor na tvrzení, že "normální je nekouřit"? Kouříte? Nebo jsem byla opravdu poslední, kdo s tím ještě nesekl? M:)