Když vám naprší do popelníku a vy se pak snažíte ty vajgly vyškrábat do koše, je to nechutný. Koukám na to a říkám si, tak takový sajrajt mám asi v těle. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si začátkem září řekla dost. Od té doby mými rty neprošla ani jedna jediná cigareta. Ano, jsem nervní. Ano, tělo se čistí a přes pupínky není vidět barvu očí. Ale říkám si, jsi dobrá. Myslela jsem, že nemám už žádnou vůli, prostě došla, ale není tomu tak. Nekouřím a basta. Názor s výše zmíněnou ministryní sice stále nesdílím a neodsuzuji lidi, co si tu cigaretu dají, ale jsem ráda, že já už v tom nejedu. Chuť je. Ale tu máte i když přestanete jíst smažený. Chuť máte i jako alkoholový abstinent. Chuť zůstane, ať už skončíte s jakoukoliv drogou a nikdy neodejde, ale to je právě ta výzva.
Kouřila jsem dlouho, už si vlastně ani nevzpomenu, kdy jsem s tím začala. No nebo vlastně to vím přesně, ale nechci se přiznat :-). Teď jsem celé dny zavřená doma, protože jak vylezu a někdo mi foukne kouř do obličeje, okoušu si nehty na pravé ruce. Když si ráno pod mé okno stoupne skupinka lidí a mě z postele tahá smrad kouře z cigarety, zuřivě zabouchnu ventilačku a okoušu si nehty na ruce levé. Ale to časem přejde. Přestala jsem já i přítel a na jaře už vážně začínáme běhat :-D. O důvodech, proč nekouříme a proč budeme běhat zase příště.
PS: Vím, že je článek místy dost nechutný, ale jak říkám - čistím se! Jaký je váš názor na tvrzení, že "normální je nekouřit"? Kouříte? Nebo jsem byla opravdu poslední, kdo s tím ještě nesekl? M:)