Nespravedlnost!

To snad není možný! Já nekoukat na zprávy, tak vůbec nevím, že Českem nějaké bouřky jdou. Miluju je. Ano, možná proto, že nemám nepříjemnou zkušenost s blesky či jinými projevy této mocné přírodní hříčky. Ale také proto, jakou atmosféru dáma v černém navozuje. Temnou, tajemnou a nabitou energií. Dokáže rozehnat každé dusno, to venku i u jídelního stolu. Sbližuje lidi a pomáhá jim projevit emoce. Přichází nečekaně. Je krásná, ale ničivá. Dokáže zabíjet, ale podle mě i dávat život. No vážně! Představte si, že jste večer s partnerem doma a přijde bouřka. Vypnou proud a tu hroznou tmu sem tam rozčísne akorát blesk, doprovázený hrůzostrašným zaburácením. Co uděláte, když televize ani wifi nefunguje? Přitulíte se... A vsadím boty, že někde existuje nějaká studie, že po období bouřek se rodí více miminek. No nic. Takže teda paní bouřka...

... Která už týden, možná dva, obchází Českou republikou, se v Turnově nestavila ani na kafe. My tu holt známe déšť jen z televize. Ubíjející dusno a oči přilepené na satelitních obrázcích z meteostanic, jsou náš denní chleba. Ale abych tomu počasí tolik nekřivdila, tak musím uznat, že včera třikrát zahřmělo a pět minut pršelo a dnes pět minut hřmělo a spadly tři kapky.

Jakmile se zvedne vítr, už se Samuelkem sedíme na balkóně a čekáme, co přijde. Nic. A tak to zřejmě i v tom květnovém skóre zůstane. Mrzí mě, co se stalo tolika domácnostem v Praze, středních a jižních Čechách a přísahám, že bych si klidně minimálně poloviční porci toho všeho objednala. Bohužel nejsem v Číně nebo v Korei, kde už si mocní normálně objednávají na svou oslavu narozenin slunečno. Pomalu se ale začínám poohlížet, po nějakém pěkném domečku, někde u rybníka na jihu Čech, ať moje nesmyslná touha po nebezpečí, prožívaného v bezpečí za oknem, taky jednou dostane co proto...M:)