Když se jdete ukázat...

Když nemáte nic na sebe, protože ve vaší skříni se ve valné většině roztahují černá vyšisovaná trika a černé děravé legíny. Když vaše vlasy odmítají držet jakýkoliv smysluplný tvar a v culíku vám to nesluší. Když máte období, kdy vás z míry vyvede i to, že po devíti minutách, jak je psané v návodu, špagety nejsou stále měkké. Když vaše dítě dostálo svých názorů, což v praxi znamená, že kdykoliv ho posadíte do kočárku, začne řvát. Když se den za dnem cpete třezalkou, protože je jasné, že jarní únava na vás letos působí asi tisíckrát víc. Tak přesně v tuhle dobu je ideální chvíle, sebrat odvahu a jet se jedno krásné sobotní odpoledne, představit (poprvé) rodině svého přítele.

Byla jsem celá žhavá, představit svého muže u nás, jak jen to bude možné. Jako vždy a všechno, tak i toto samozřejmě přešel s naprostou grácií. Tak přeci jen už nám není patnáct, abychom se chovali, jako blbci a každé trapné ticho vyplňovali nesmyslným lokáním malinové šťávy, popřípadě podrobným zkoumáním svých záděr. Mně to teda stále dělá krapet problém, ale pro zachování rovnováhy, se přesně o týden později hrabu až po lokty ve své bezedné skříni a hledám vhodný outfit. V hlavě mi běhají ty rady z různých módních soutěží: Na první návštěvu u své budoucí tchýně je vhodné využít rozmanitost květinových šatů, střižených do tvaru A. Ukážete, že jste hravá a stylová...bla, bla, bla....žádné výstřihy a tmavé barvy...bla, bla, bla...

Jenže já moc dobře věděla, že mě nečeká seznámení s postarší úzkoprsou paní v pouzdrové sukni a přesně padnoucích lodičkách, co v ruce drží podšálek s čajem a podrobně si zkoumá mé rozdrbané conversky. Takže jsem vsadila na trochu barvy v podobě červené halenky, doladila svůj styl "trhan", naložila Samuelka do kočárku, chytla se velké dlaně, nasadila úsměv a jelo se.

Plán zněl: zastávka u babičky, malá procházka, zastávka u rodičů a domů. A tak nějak to i bylo. Naprostá paráda. Všichni byli předem seznámeni se skutečností, že jsem stresař a červený obličej opravdu nemám už od narození. A i přes to, že jsem se styděla jít na záchod, panikařila u vítacích pusinek, rejpala si záděrky a u jediné tiché chvilky, která za ten den nastala, naprosto selhala a nebyla schopná říct ani třeba, že začíná pršet, celý den proběhl bez chyby. A každá z babiček a tet, která se přiběhla podívat na Samuelka, mě naplnila dobrou náladou. A to je další věc. Samuelek! To jak ho všichni hned přijali a starali se o to, aby se to dítě ani na minutku nepřestalo smát...To jsem málem obrečela :-)

Zkrátka se opět potvrdilo, že stresuju zbytečně a že když je syn hodný, vtipný a inteligentní, jeho rodina těžko bude opak. A já už se těším, až tam pojedeme znova, protože se ráda obklopím takovými lidmi a Samuelek beze sporu taky!

Jaké jsou vaše zážitky se seznamováním partnerů s rodiči? Trapasy? Nebo vše proběhlo v pořádku? Užijte si slunečný den a snad brzy Pa. M:)