Takže jsme v sobotu ráno odevzdali dítko a nasedli v Turnově na autobus, který nás během hodinky dopravil na "Čerňák". Ukojili jsme vlčí hlad, shodili batohy v bytečku osmého patra, statečně, však marně bojujícím proti prudkým slunečním paprskům a vydali se uspokojit mou touhu, nasbírat pár pěších kilometrů, přeci jen do večera času dost.
Kilometry i v tom horku (na mě už je dvacet stupňů až dost) naskakovaly úplně samy. Asi uprostřed cesty, jsme vylezli kamsi na skalnatý kopec, usedli nad údolí a kochali se. To je prostě můj problém, spíš teda problém mé bílé kůže, která si vždy někde dřepne na sluníčko, ještě na kopci a nechá se vlažit lehkým větříkem, aniž by jí došlo, že co nevidět se ze Sněhurky stane Karkulka. Mé úvahy o opalovacím krému s číslem 50 náhle rozehnala rodinka, která si dřepla asi dva metry za nás, shodila komplet oblečení a nechala mě udiveně civět na tři bílá těla. Ve chvíli, kdy ten bílý syn sundal i trenky, muž zavelel odchod a já se musela smát.
Až na parném slunci v údolí cestou domů mi došlo, že co se týče mého bílého obličeje, bude průšvih a po pohledu do zrcadla se mi to i potvrdilo. Spálená! Asi prostě budu potřebovat více makeupu.
![]() |
Nekoukej na ty naháče..:-) |
Samotné představení bylo hezké. Kulisy naprosto dokonalé, avšak jednotlivé pěvecké scény dost zmatené, často zpívalo deset lidí najednou a každý něco jiného, navíc operní chvilky mi lehce trhaly uši. Kdybych nevěděla, o čem ten Fantom je, tak tady se to asi nedozvím. Čím dál tím častěji jsem dávala přednost sledování, jak ten můj statečně trpí a občas mě přemohl můj soukromý záchvat smíchu.
Představení skončilo a my vypadli ven na čerstvý vzduch. Moje lodičky a stahovací pás letěli do batohu jako první. Udělali jsme si svoje pohodlí a vyrazili na další část sbírání kilometrů. Romantiku na Letné nám lehce narušili bojovníci za legalizaci marihuany a centrum mi totálně dorasilo nohy. Ale výlet je výlet a já mám volný víkend, a ten mi nějaká zima ani únava nevezme.
O pár hodin později a několik našlapaných kilometrů dál, už oba převlečený do blahodárných tepláků, za počínajícího zpěvu ranních ptáků, sedíme s lahví vína na schodech a koukáme do temných polí. A já prostě nevím o co se furt snažím, když stejně tyhle chvilky jsou pro mě ty nej.
15:00 už sedím v autobuse a jedu domů. Tentokrát však sama, s vidinou dlouhého a náročného týdne, než se zase uvidíme. Všichni kolem mě spí a tak je fotím. Co jiného. M:)
Pokud by někoho zajímala má předešlá výprava za kulturou, ale upozorňuju, že to nebylo o moc lepší, tak tady: http://www.mylivingcarousel.cz/2015/09/kdyz-mama-vyrazi-za-kulturou.html
Chci videt ty saty!
OdpovědětVymazatVám to tak slušííí a i z toho psaní je cítit taková spokojenost, moc ti to přeju :) MOC MOC MOC MOC :)
OdpovědětVymazatDíky, no jo euforie :-)
Vymazat