Když máma vyrazí za kulturou II

Nastal víkend v měsíci, kdy jsem domluvená se svojí úžasnou mámou, že mi pohlídá Pupínka (Samuelka) a já mám víkend na vybláznění. S přítelem jsme zvolili klidnější formu zábavy a pořídili lístky na muzikál - Fantom opery. Mělo mi dojít, že to bude spíš opera, než muzikál, ale když si někdo sedí na vedení, tak si pak holt nese následky, ale k tomu se ještě dostanu.

Takže jsme v sobotu ráno odevzdali dítko a nasedli v Turnově na autobus, který nás během hodinky dopravil na "Čerňák". Ukojili jsme vlčí hlad, shodili batohy v bytečku osmého patra, statečně, však marně bojujícím proti prudkým slunečním paprskům a vydali se uspokojit mou touhu, nasbírat pár pěších kilometrů, přeci jen do večera času dost. 

Kilometry i v tom horku (na mě už je dvacet stupňů až dost) naskakovaly úplně samy. Asi uprostřed cesty, jsme vylezli kamsi na skalnatý kopec, usedli nad údolí a kochali se. To je prostě můj problém, spíš teda problém mé bílé kůže, která si vždy někde dřepne na sluníčko, ještě na kopci a nechá se vlažit lehkým větříkem, aniž by jí došlo, že co nevidět se ze Sněhurky stane Karkulka. Mé úvahy o opalovacím krému s číslem 50 náhle rozehnala rodinka, která si dřepla asi dva metry za nás, shodila komplet oblečení a nechala mě udiveně civět na tři bílá těla. Ve chvíli, kdy ten bílý syn sundal i trenky, muž zavelel odchod a já se musela smát.

Až na parném slunci v údolí cestou domů mi došlo, že co se týče mého bílého obličeje, bude průšvih a po pohledu do zrcadla se mi to i potvrdilo. Spálená! Asi prostě budu potřebovat více makeupu.

Nekoukej na ty naháče..:-)

Abych se dostala k samotné kultuře. No v mém podání se prostě nikdy o kultuře mluvit ani nedá. Energii dodala sprcha a kafe. Navlečená do silonek, stahovacího pásu a krásných šatů se soukám do lodiček i když to máme ještě přes celou prahu, ale co když se od minule něco změnilo a já na nich jako zázrakem umím chodit. Nestalo se. Po cestě na autobus, která může být tak 400 metrů, jsem visela na tom krásným chlapovi jako klíště a oba jsme se modlili, ať si nezlomím nohu. Udělala jsem si na obou nohách puchýře a hned na zastávce se potupně obula do tenisek a své podpatky vyndala až těsně před místem konání. Stahovací pás na rizikové partie se mi vším tím nezvyklým pohybem sroloval až pod prsa a já po zbytek večera nemohla dýchat. No alespoň mi vytvořil asi dvoucentimetrový štíhlý pas. Prostě opět muzikál, opět trapas.

Samotné představení bylo hezké. Kulisy naprosto dokonalé, avšak jednotlivé pěvecké scény dost zmatené, často zpívalo deset lidí najednou a každý něco jiného, navíc operní chvilky mi lehce trhaly uši. Kdybych nevěděla, o čem ten Fantom je, tak tady se to asi nedozvím. Čím dál tím častěji jsem dávala přednost sledování, jak ten můj statečně trpí a občas mě přemohl můj soukromý záchvat smíchu.

Představení skončilo a my vypadli ven na čerstvý vzduch. Moje lodičky a stahovací pás letěli do batohu jako první. Udělali jsme si svoje pohodlí a vyrazili na další část sbírání kilometrů. Romantiku na Letné nám lehce narušili bojovníci za legalizaci marihuany a centrum mi totálně dorasilo nohy. Ale výlet je výlet a já mám volný víkend, a ten mi nějaká zima ani únava nevezme.

O pár hodin později a několik našlapaných kilometrů dál, už oba převlečený do blahodárných tepláků, za počínajícího zpěvu ranních ptáků, sedíme s lahví vína na schodech a koukáme do temných polí. A já prostě nevím o co se furt snažím, když stejně tyhle chvilky jsou pro mě ty nej.

15:00 už sedím v autobuse a jedu domů. Tentokrát však sama, s vidinou dlouhého a náročného týdne, než se zase uvidíme. Všichni kolem mě spí a tak je fotím. Co jiného. M:)

Pokud by někoho zajímala má předešlá výprava za kulturou, ale upozorňuju, že to nebylo o moc lepší, tak tady: http://www.mylivingcarousel.cz/2015/09/kdyz-mama-vyrazi-za-kulturou.html