... Která už týden, možná dva, obchází Českou republikou, se v Turnově nestavila ani na kafe. My tu holt známe déšť jen z televize. Ubíjející dusno a oči přilepené na satelitních obrázcích z meteostanic, jsou náš denní chleba. Ale abych tomu počasí tolik nekřivdila, tak musím uznat, že včera třikrát zahřmělo a pět minut pršelo a dnes pět minut hřmělo a spadly tři kapky.
Jakmile se zvedne vítr, už se Samuelkem sedíme na balkóně a čekáme, co přijde. Nic. A tak to zřejmě i v tom květnovém skóre zůstane. Mrzí mě, co se stalo tolika domácnostem v Praze, středních a jižních Čechách a přísahám, že bych si klidně minimálně poloviční porci toho všeho objednala. Bohužel nejsem v Číně nebo v Korei, kde už si mocní normálně objednávají na svou oslavu narozenin slunečno. Pomalu se ale začínám poohlížet, po nějakém pěkném domečku, někde u rybníka na jihu Čech, ať moje nesmyslná touha po nebezpečí, prožívaného v bezpečí za oknem, taky jednou dostane co proto...M:)