Ať tě blechy štípou celou noc...

Nikdy nepřejte svým dětem, ať je v noci štípou blechy, protože takový sen o tom, jak vám po těle běhají blechy nebo že máte polštář plný mravenců, opravdu není nic příjemného. A co to jsou vlastně sny? To vím přesně: Jsou to zážitky iluzí, hlasů či jiných vjemů, které mozek vytváří během spánku. Wikipedie také uvádí, že sen je významná psychologická událost, protože vychází z vnějších i vnitřních představ a vzpomínek a bývá naprosto mimo kontrolu spícího. Noční můry/běsy/děsy, jak se označují noční filmy nepříjemného charakteru, také tedy vycházejí z vnitřních prožitků dané osoby? Nejspíš ano. Chápu, že se někomu zdá o smrti, o bouračce nebo požáru, což jsou reálné zážitky, které se mu vracejí. Jenže co ty horory, které jsme nikdy neprožili a přes to nás donutí, si místo sladkého spánku v noci utírat slzy do pyžama? 

Už jsem si celkem zvykla na spánkovou paralýzu. Což je stav kdy usínáme a už nejsme ani vzhůru, ani ještě nespíme. Tato chvíle je totiž často doprovázena různými halucinacemi. Proč? To nevím, ale je to tak. Vychází z toho i paranoidní stavy, kdy si člověk myslí, že ho chtějí unést "ufouni" a jiná monstra. Mně se třeba v tuto chvíli, kdy si myslím, že spím a přitom tomu tak ještě není, zdává, že na druhé straně místnosti vidím postavu, která na mě kouká. Najednou se rozeběhne přímo ke mně a z blízkosti dvou centimetrů mi zařve do obličeje tak nahlas, že další spánek je nemožný. Chuťovka. Naprosto reálné. Nechala bych se i zavřít do blázince, jen abych si mohla obhájit skutečnost té postavy.

Dnes jsem taky co do snů měla celkem výživnou noc. Ani nechci vědět, co to vlastně odráží nebo znamená, ale strachu, nechutnosti a slz jsem si užila dosyta. Pointa mého snu byla praštěná, ale celkový dojem stál za to a já kolem čtvrté ráno sjížděla telefonní seznam v mobilu a přemýšlela, koho naštvu úplně nejmíň, když mu v tuto chvíli zavolám.

Úryvek:

"Procházím tmavými ulicemi města, které zdá se neznám. Nevím, co tu dělám, ale hledám cestu do bezpečí. Objeví se dva malí tlustí muži (něco jako Peter Pettigrew z Harryho Pottera, prostě krysa). První se drží opodál a druhý mi brání v útěku a tlačí mě k chladné kamenné zdi. Jeho tlustá a špinavá ruka se mi ovine kolem krku a já cítím pach potu a příšerný zápach z jeho prohnilých úst. Skřípavým hlasem šeptá nechutná slova a hrot jeho nože se mi zastaví na zádech a zanechá malé krvavé znamínko, přesně nad páskem. Je to přesně to místo, kde vás dráždí nepříjemný pocit při strachu. Nechtějí mě ani okrást ani zabít ani o*ukat, to vím...."

Co se dělo dál v tom mém soukromém sci-fi není podstatné. Důležité je, že jsem pak celou noc běhala uličkami toho města a hledala cestu ven, jenže jsem se vždy opět ocitla v této nechutné a strašidelné uličce. 

Jestli mé sny odráží to, že jsem blázen, pak to chápu. Jestli odrážejí to, že se v životě motám pořád dokola, pak teda nechápu, proč se mi nezdá spíš o kolotoči. Máte také nějaké své "šťavnaté sny", které se opakuji? Zdají se vám horory nebo se celé noci procházíte květinovou zahradou? Za každý svůj sen jsem vděčná a celá ta snící záležitost mě fakt zajímá, ale tyhle chuťovky teda nejsou nic moc. Příště už si snad exkurze do mé postele odpustím. M:)