Láska vládne světu..

Rok se s rokem sešel a já už tu opět přemýšlím o tom nesmyslném klišé, svátku všech zamilovaných, o dni svatého Valentýna. Bože taková blbost! Nemyslete si, že odsuzuji pugéty růží od milované osoby, romantické večeře, láhev sektu a růžové lístky na čistě povlečené posteli. Dokonce se ani nevysmívám kamarádkám, které tento den prožívají každou svou buňkou. Ale opravdu potřebujeme to datum k tomu, abychom své lásce projevili city? Opravdu je nutné po americkém vzoru zdobit domácnost srdíčky? Možná, že kdybych byla majitel restaurace, který má na zítřejší večer rezervace i na lavičky pro kuřáky před vchodem, mluvím jinak. Možná, kdybych byla bezhlavě zamilovaná nebo kdyby mi bylo jedenáct a já čekala ve školní lavici, jestli dostanu nějakou valentýnku, nejspíš bych o tom přemýšlela s větší shovívavostí. Jenže to tak není a to už dost dlouho. Letošní den zamilovaných pro mě bude ve znamení kopanců do zadku. Pár jich uštědřím a aby mi to nebylo líto, něco taky vyfasuji. A místo, abych tu nad tím přemýšlela a snad i brečela, protože bulet můžu opravdu kdykoliv, pustím si pohádku s človíčkem, kterého beztak miluji úplně nejvíc na světě. Zavolám babičce, která to vidí stejně jako já a vždy mně dokáže nějakou svou osvědčenou hláškou zklidnit hormony. Večer si otevřu Lambrusco a ponořím se do zvrhlého přemítání o tom, jaké to bude příští rok, až okolí opět vybuchne valentýnskou chřipkou. 

Takže jak vidíte, můj názor na 14. únor se nijak zvlášť nezměnil a ani si nemyslím, že by ze mě měla mluvit teta závist. Já si počkám, a až to přijde, bude to velký. A bude to velký třeba každý den. Přeji všem, kdo o to stojí, krásnou červenou neděli, protože tady v Košumberku se bude umírat nudou. Hezký zbytek dnešního dlouhého dne! M:)

PS: Četla jsem si svůj loňský valentýnský článek a přišel mi teda víc v pohodě. Že by mě opravdu něco hlodalo?? :-)