středa 20. ledna 2016

Vztahy nové doby...

Nevidím do manželství, uzavíraných před sto lety. Z toho co mám ale načteno, je mi jasné, že "dokud nás smrt nerozdělí" platilo skoro stoprocentně. Rozvody? Rozchody? Možná bychom je napočítali na prstech jedné ruky. Dneska však nepodnikám cestu do minulosti. Chci se zamyslet nad tím, co vím o vztazích dnešních...

Lidé si budou vždycky stěžovat a já nejsem výjimka. Kdyby mi v minulosti vybrali ženicha rodiče a nabídli se mnou tučné věno rodičům chlápka, který sice má louky, pole a pekárnu, ale taky mastný knír a hlínu za nehty, asi bych silně protestovala, že se nevdávám z lásky. A teď? Dost pochybuji, že jsem vůbec schopná, poradit si v této záležitosti sama. Dnešní mladí totiž absolutně nemají, kde se potkat. Na internetu? Kdo vám zaručí, že dotyčný není úchyl s hlínou za nehty? V hospodě? Na diskotéce? Děkuji nechci. Ve fitku? Knihovně? Vždyť hrstka těch, co nehledají své oběti na Badoo či u piva, jsou stejně zadaní.

Říká se, že pro každého existuje na světě spřízněná duše. No jo, jenže co když ta moje vězí někde ve Skotsku (to by bylo dobrý) a nebere si trenky pod sukni (to by bylo blbý)? Je vůbec možné, poznat všechny chlapy na světě a vybrat z nich "toho pravého"? Není! Spousta mladých lidí, zůstává v nešťastném vztahu, jen proto, že se bojí být sami. Budu teď mluvit o holkách, ale neříkám, že to není i naopak. Vždyť není ta doba, kdy rozvod nepřipadal v úvahu.

Proč se zlobím? Potkala jsem mladou holku s ročním synem. Je to krásná, naprosto soběstačná žena, která zvládá při mateřský i tvrdě pracovat. Tak proč žije s cikánem (nic proti původu), který jí vyhrožuje, že pokud mu ještě zavolá, zablokuje si její číslo? Proč žije s člověkem, který je sice otec jejího syna, ale píše jí "chcípni ty svině"? Proč s ním je, když jí dokáže dát takových pár facek a kopanců, že skončí v nemocnici? Proč? Neustále ho omlouvá a čeká, že ten kluk jednou místo nového mobilu pro sebe, koupí plíny dítěti nebo přidá půlku na nájem. Když mi to vypráví, mám sto chutí křičet a klepat s ní, ať se probere. Jenže to doma taky nemáme růžové, i když ani zdaleka ne takové a já vím, že udělat ten jeden zásadní krok je těžké.

Člověk, který je v dnešní době ve vztahu spokojený, má opravdové štěstí, protože tenhle případ není ojedinělý. Jenže druhým radit umíme a sami si neporadíme. Což s oblibou říkám a vím, že je to pravda. 

Moje dobrá kamarádka na mě dnes uhodila ať napíšu článek a tak je tady. Nic jiného se mi vymyslet nepodařilo, protože jsem problematikou vztahů momentálně úplně pohlcená. A to jsem si jela do lázní vyčistit hlavu. 

Jen chci upozornit na to, že není nutné se celý život trápit. Je jiná doba a není trapné hledat někoho, koho nebudeme třeba úplně bezhlavě milovat, ale s kým nám bude jednoduše dobře a celý den se na něj budeme těšit. Rodina neutrpí ostudu před celou vesnicí (leda někde v Luži :-)) když máma či otec zůstanou s dítětem na pár měsíců sami. Takže pro dnešek zas jeden výplach mé hlavy. 
Papa M:)



6 komentářů:

  1. Vztahy - věčné téma. Jsme se dneska nějak synchronizovaly :-D

    OdpovědětSmazat
  2. Boha jeho, mám ke všemu příběh, jsem trapná, ale tak tedy: mám kamarádku, kdysi když jsem ještě bydlela v luzích tobě známých jsme spolu téměř denně (poznali jsme se ale až vlastně díky dětem). Chodila s téměř o 10 let mladším chlapem, zažila jsem spoustu blbim, její zabavené telefony, smazané telefonní seznamy, výhrůžky ale nikdy to nebylo nic nijak vážnýho až do chvíle kdy mi volala jestli bych nemohla přijít. Když jsem přišla seděl na zemi mezi hromadou střepů z vysklených dveří malej něco přes rok kluk, strašně ubrečenej. Na zdi byl rozlitej kečup (původně jsem ječela čí je to krev, všude nějaké rozházené jídlo a zmlácená ona. A ona mi na tuhle spoušt řekla: však já jsem někdy opravdu na ránu. Vážně? To jako opravdu? Stále ho omlouvala, že se musí společně podílet na hypotéce, že ho nemůže opustit, pak přišwel ten zlom a my jí stěhovali s dalšíma holkama tajně v noci do jiného bytu, ty vole 4 holky tahaly po vesnici sedačku, skříně, pračku, hrozný to bylo. A za dva dny jsme jí stěhovali zpátky, protože jí miluje... Tohle kolečko jsme absolvovala asi 4x, nikdy bych jí neodmítal ale s postupujícím časem jsem si říkala, ksakru to opravdu potřebuje hrozně naletět? To vážně potřebuje aby ten kluk jednou ze šoků koktal? To čeká, až ublíží jemu? Pak jsem se odstěhovala a vše už to šlo mimo mne, kontakt na mě byl smazán, ona jiné číslo, facebook jí věčně blokoval, zabavené klíče od bytu - no však to známe z televize. A pak mi jednoho dne máma říká, člověče už odešla a už půl roku bydlí sama.. Dneska bydlí roků sama mnohem víc. Ale musela si asi projít tím vším kvůli tomu aby pochoila, že ubližuje hlavně taky tomu dítěti. I když chápu, že někdy je z ženy takovej hadr, že to prostě nedokáže. Jednou jedinkrát jsem byla omylem u ní doma, kdy stál ve dveřích a nedovolil mi odejít domů, já tam seděla s Matesem na zemi, vedle mě ona s dítětem a předstírali jsme, že si v klidu hrajeme, měla jsem tak šílenej strach co bude, že jsem se vážně málem počůrala.. nakonec odešel.. Tot můj příběh k těmhle vztahům.. Jsem moc ráda co mám i když to byl člověk po internetu z jedné hry a já o něm věděla tak max, že je to Desireus :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anet ty nikdy nezklames. Naprosto dechberouci komentar. Bohuzel to takhle chodi. Prej Dasireus :D diky!

      Smazat
  3. Taky k tomuto článku musím přidat komentář.. Nedávno jsem s kamarádkou rozebírala stejné téma, buď jsou dívky ve vztahu, ve kterém jsou nešťastné, ale pořád je to přeci lepší než být sama a nebo jsou samy a myslí si, že v životě už žádnou velkou lásku nepotkají a tak vezmou prvního kluka, který je na ně hodný, sice z něj motýly v břiše nemají, ale je hodný a třeba to jednou přijde.

    Můj názor je asi trochu subjektivní, neboť já jsem svou lásku našla a denně za to děkuji Bohu a všemu dalšímu, čemu věřím. Musím se však, ale přiznat, že jsem nikdy nehledala toho pravého. Já jsem se vždy pro toho partnera tou pravou chtěla stát. Maličkosti, které pro mě dělá pro mě nikdy nejsou maličkostmi a vím, že náš čas na zemi je omezený, takže každý další den, kdy se vedle něj probouzím beru jako dar - oh bože, to zní jako klišé i mě :D, ale je to tak. Pokud nejste ve vztahu šťastní změňte to. Ne vždy je chyba na straně partnera, zkuste trochu zapracovat i na sobě, zkuste si zase vážit všech těch maličkostí a pokud ani potom nejste šťastní, rozejděte se, rozveďte - nejste přeci strom, abyste zůstali na jednom místě po celý život.

    Stále si myslím, že smyslem života je - si ho pořádně užít! Pokud nejste šťastní, něco změňte. Já vím, že mě se to ted asi mluví, pokaždé je jednodušší radit, než tu změnu opravdu udělat, ale pár změn za sebou už taky mám :).

    A tak vám všem přeji jen to nejlepší do života! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Diky za komentar. Mas samozrejme pravdu. :-) taky preju vse nejlepsi do zivota. Zaslouzis si to :-)

      Smazat