pátek 29. ledna 2016

Report z lázní aneb duševní hygiena v plném proudu!

Ano, vím. Dlouho jsem nepsala a možná to bylo i kvůli mé prázdné hlavě. Pokud si člověk chce utřídit myšlenky, tak nejlepší způsob určitě je, že je všechny vyndá před sebe na stůl, protřídí a zpět nacpe jen ty užitečné. Horší je to, když zatím co třídíte, hlava se vám zaplní myšlenkami poněkud jiného rázu. Momentálně se do ní snažím přicpat ty staré, ale jde to velmi pomalu. Toť k tomu, proč by jakýkoliv pokus o článek v minulém týdnu, dopadl jako chaotická a nicneříkající slátanina. 

Každopádně jsem konečně okusila výhody lázeňského života. Jeden den se mi odsud chce, druhý den vůbec a není to jen proto, že někdo nahoře vyslyšel mé prosby a když už nic jiného, tak aspoň ty obědy se dají jíst. Potkala jsem tu skvělé lidi. Maminky, tatínky, staré známé, nové známé, sestřičky... A moje psychika se konečně začíná dostávat do klidového režimu. Přišla jsem na to, jaké to je, žít bez železné koule u nohy a chci to. Dokonce už ani nepochybuji o tom, jestli zvládnu roli matky samoživitelky. Mám přece rodinu, přátele a dobré sousedy. Jediné, co mi trochu nahání husí kůži jsou večery, kdy sedím sama v obýváku a duchy vidím opravdu v každém koutu. Moc děkuji všem, kteří jsou součástí téhle mé přeměny. Rodině, Jarinovi, Jiřikovi, Zuzce, Anetce, Elišce, Zdeňkovi a ještě jednomu člověku, vůči kterému si dovolím být trošku tajemná.

Samuelek se mění k nepoznání. Nové prostředí i nový kolektiv poskytly jeho mozečku tolik potřebné čerstvé stimuly, že ho nastartovaly na plné obrátky. Plave, cvičí, staví se na kolínka, sedí, pije z hrnečku, kouše stoličkami a to vše během uplynulých tří týdnů. Ráno se probudí a slyším "máma". Radost ze života mu úplně září z očí. Navíc jsem mu od středy zajistila každodenní hipoterapii a už se těším, jak se bude na svět smát z koňského hřbetu.

Desetistupňové teploty a prosluněná odpoledne způsobují všem co mě tu obklopují skvělou náladu. Výlety, nákupy i příjemné večerní posezení dostaly s jarním vzduchem a zpívajícími ptáky úplně jiný rozměr. A i když je pořád ještě leden, na ten nastávající mráz a sníh, který může přijít každým dnem, čekáme s úsměvem. 

A ponaučení? Neduhy a strachy je asi opravdu lepší zaplašit, než se v nich hňácat a myslet si, že tak je to správné. A ještě pár fotek, ať víte, že nekecám M:)








3 komentáře:

  1. Úpně z vás číší dobrá nálada :) To je skvělý a těch pokroků, to je frája. Samoživitelka není tak děsivá jak to slovo zní ale dávám za pravdu těm večerům, to mě hrozně ubíjelo a tak jsem začala hrát tu internetovou hru a poznala tam Michala :) Takže i ty večery jsou k něčemu dobré. I když člověk pak nemá rád kámošky co mají happy rodiny, já z toho vždy kvetla, že si stěžují, že ten jejich šel na pivo a já tajně doufám, že někdy budeme jíst u stolu jako rodina (taky si zrovna těch společných chvil vážím tolik, že by mě doma nejraději nakopli, že jsem jak osina v przadku :D). Nicméně něco pro tebe máááám a protože tě chci udržovat chvilku v napětí a taky je hloupé ti to ted posílat domů, když tam nejsi, tak jsou dvě řešení, bud jen hodím fotku někam veřejně, nebo dostanu adresu do lázní :D

    OdpovědětSmazat
  2. Musím se vymáčknout prostě ke všemu :D

    OdpovědětSmazat