Každopádně jsem konečně okusila výhody lázeňského života. Jeden den se mi odsud chce, druhý den vůbec a není to jen proto, že někdo nahoře vyslyšel mé prosby a když už nic jiného, tak aspoň ty obědy se dají jíst. Potkala jsem tu skvělé lidi. Maminky, tatínky, staré známé, nové známé, sestřičky... A moje psychika se konečně začíná dostávat do klidového režimu. Přišla jsem na to, jaké to je, žít bez železné koule u nohy a chci to. Dokonce už ani nepochybuji o tom, jestli zvládnu roli matky samoživitelky. Mám přece rodinu, přátele a dobré sousedy. Jediné, co mi trochu nahání husí kůži jsou večery, kdy sedím sama v obýváku a duchy vidím opravdu v každém koutu. Moc děkuji všem, kteří jsou součástí téhle mé přeměny. Rodině, Jarinovi, Jiřikovi, Zuzce, Anetce, Elišce, Zdeňkovi a ještě jednomu člověku, vůči kterému si dovolím být trošku tajemná.
Samuelek se mění k nepoznání. Nové prostředí i nový kolektiv poskytly jeho mozečku tolik potřebné čerstvé stimuly, že ho nastartovaly na plné obrátky. Plave, cvičí, staví se na kolínka, sedí, pije z hrnečku, kouše stoličkami a to vše během uplynulých tří týdnů. Ráno se probudí a slyším "máma". Radost ze života mu úplně září z očí. Navíc jsem mu od středy zajistila každodenní hipoterapii a už se těším, jak se bude na svět smát z koňského hřbetu.
Desetistupňové teploty a prosluněná odpoledne způsobují všem co mě tu obklopují skvělou náladu. Výlety, nákupy i příjemné večerní posezení dostaly s jarním vzduchem a zpívajícími ptáky úplně jiný rozměr. A i když je pořád ještě leden, na ten nastávající mráz a sníh, který může přijít každým dnem, čekáme s úsměvem.
A ponaučení? Neduhy a strachy je asi opravdu lepší zaplašit, než se v nich hňácat a myslet si, že tak je to správné. A ještě pár fotek, ať víte, že nekecám M:)
Úpně z vás číší dobrá nálada :) To je skvělý a těch pokroků, to je frája. Samoživitelka není tak děsivá jak to slovo zní ale dávám za pravdu těm večerům, to mě hrozně ubíjelo a tak jsem začala hrát tu internetovou hru a poznala tam Michala :) Takže i ty večery jsou k něčemu dobré. I když člověk pak nemá rád kámošky co mají happy rodiny, já z toho vždy kvetla, že si stěžují, že ten jejich šel na pivo a já tajně doufám, že někdy budeme jíst u stolu jako rodina (taky si zrovna těch společných chvil vážím tolik, že by mě doma nejraději nakopli, že jsem jak osina v przadku :D). Nicméně něco pro tebe máááám a protože tě chci udržovat chvilku v napětí a taky je hloupé ti to ted posílat domů, když tam nejsi, tak jsou dvě řešení, bud jen hodím fotku někam veřejně, nebo dostanu adresu do lázní :D
OdpovědětVymazatAnet ty se proste nezapres :D
VymazatMusím se vymáčknout prostě ke všemu :D
OdpovědětVymazat