Projekt manželka je samozřejmě kniha. Dostala jsem ji od táty k narozeninám a musím říct, že v tomto období (rozchod, hysterie, třezalka na uklidnění) mi výborně sedla. Napsal ji Graeme Simsion, žijící u protinožců v Melbourne. Upřímně fakt nechápu, jak mohl tak výborně vystihnout povahové rysy hlavního hrdiny, který trpí poruchou autistického spektra, pokud sám autor není minimálně Asperger. Nikde jsem se však nic o jistých podobnostech nedopídila.
Když jsem brala knihu do ruky, říkám si, že veselý čtení není nic moc pro mě. Jenže jakmile jsem pohledem přelétla prvních pár slov, kniha mě přikovala a kdybych po sto padesáti stránkách neměla příšerný hlad, dočtu to snad naráz. Po těch všech krvácích, psychařinách a hororech to bylo jako čerstvý vánek. Hlavního hrdinu si musí zamilovat snad každý i když jeho systém, jakým si hledá manželku pro život (když vlastně nemá city a nemůže milovat) je na můj vkus až moc náročný.
Představte si, že hledáte partnera pro život a k tomuto účelu si vytvoříte dotazník. Jak by asi vypadal? A kolik potencionálních partnerů či partnerek by splňovalo vaše požadavky? Zajímaly by vás pouze dotazníky, jejichž autor má modré oči, blond rozcuch, vysoké vzdělání, alkohol pije jen příležitostně, je vegetarián a skvěle vaří? Jenže co když ten pravý nosí vlasy v culíku, hraje na kytaru a bláznivé dotazníky na internetu ho vůbec nezajímají?
V knize jsem krásně pochopila, že nějaké co když a co kdyby, člověk s Aspergerovým syndromem ve slovníku nemá. Pro pochybnosti není prostor a již zmíněný dotazník holt bude mít i dvacet stránek, aby bylo jasné, s čím se může počítat. Kniha je prostě úžasná a věřím, že i maminky "autíku" se u ní skvěle pobaví a budou na to pohlížet zase z trochu jiné strany.
Mám takový pocit, že v lázních s psaním zahálet nebudu. Rok 2016 bude a už vlastně je nabitý změnami, ze kterých se prostě musím vypsat. Díky a pa M:)
Žádné komentáře:
Okomentovat