Mladá máma přivezla své dítě do lázní a snaží se to zvládnout: druhá část

Jedna z prvních vět, kterou jsem tu od sestřiček slyšela zněla: "Bylo by dobré, kdyby malý Samuelek zůstal po dobu pobytu zdravý, přeci jen by byla škoda přijít o cvičení..." Což je jasné. Odpověděla jsem něco ve stylu, že byl nemocný před čtrnácti dny a tím pádem máme chřipku odbytou. Jenže čím víc se snažíte, aby vaše dítě neonemocnělo, tím spíš se to stane. A to hned třetí den. Děkuji všem svatým, že to není nic vážnějšího, než jen občasné zakašlání.

Třetí den, stejně jako třetí rok vztahu, byl opravdu jedna velká krize. Já, všude rozhlašující, že si jedu do lázní pročistit hlavu, jsem si najednou připadala pročištěná dostatečně a ponořila se do stesklivého splínu. Ráno jsem si zapomněla vzít svou třezalku (přírodní antidepresivum - fakt paráda) a to mě dohnalo až k prvnímu telefonátu, kdy jsem bulela do ucha mamce a pak i k druhému, abych to celé odbulela znovu babičce.

Čekala jsem, že tu bude fakt jako vojna. Od rána do večera nějaké cvičení, plavání, masírování a ono nic. Třeba je to jen úvodní týden a nikdo nechce Sámu přetáhnout hned od začátku, ale náš denní rozvrh zahrnuje cca 3 čtvrthodinové procedury a konec. To se pak nesmím divit, že čtu jak zběsilá. Bohužel, dvě knížky po kterých jsem zatím sáhla, byly horory. Vlastně proč bohužel? Mě to baví! Horší pak je, když si večer potřebuji někam zajít a moje kroky se rozléhají chodbou s tlumeným světlem, pětimetrovými stropy a temným schodištěm. Nedej bože když si chci vyběhnout ven a musím projít "skorosklepem". Tak říkám chodbě v nejnižším patře, kudy jezdí dovnitř kočárky. Všude hučí přístroje a blikají žárovky. Fuj! Přiznávám, že většinou běžím se staženým zadkem.

Dále jsem zjistila, že moje schopnost socializace je na nule. Chodím tu a rozdávám připitomělé úsměvy, ale abych řekla:"Ahoj, jsem Míša, budeme si povídat?" To ne. Prostě to nejde. A pozor! Večery bez možnosti skleničky vína a lehké konverzace, mi nejspíš opravdu nesvědčí. O to větší radost jsem měla z dnešního shledání. Přeci jen jsem v Brně nechala kamaráda, který byl ochotný sednout do auta, přečíst si mou SMS, že je to jen kousek a vyrazit za námi. Kousek to asi není, jelikož mě měl sto chutí, po dvou hodinách jízdy v autě, přetrhnout. Holt jsem si jen tipovala, jak daleko to může být.

Toť report z lázní pro známé, kterým chybíme na facebooku. A těm, které to moc nebere...se nedivím, ale myslím, že je to furt lepší, než psát o tom, co se mi dnes v noci zdálo. Připomínám, že jsem na instagramu jako meixmi a tam je taky možné se něco dozvědět. Hezký večer a papa M:)