My English is better than your English :)

Schopnost vládnout cizím jazykem, je jedna z těch které uznávám nejvíce. Můj největší obdiv pak sklízí lidé, kteří dokážou zvednout zadek, polknout kámen v krku a odjet se někam něco přiučit na vlastní kůži. Celý můj život se mi přihodil tak nějak jinak, protože mám takový pocit, že bych bývala touto dobou klepala kosu někde v Aberdeenu. No ale nic se ještě nedá vyloučit. Proto poctivě pracuji na té své schopnosti, a to uplácat rukama, nohama a lámanou angličtinou svůj požadavek.

Neříkám, že by to na malém městě bez možnosti doučování (zatím) bylo nějak valné. Dokud jsem žila v Brně, tak přeci jen jsem jako pokladní přicházela do styku s cizími jazyky denně. Jenže otřepané fráze se naučíte zpaměti a k čemu to je? Nejvíce jsem koukala na polskou rodinku, která na mě pokřikovala výrazy typu: Cós do picia? (Co do piče?) Chudáci chtěli prostě jen "něco k pití" a já uražená odešla z kasy :-).

Mohu se pochlubit i svým osobním učitelem s jamajskými kořeny, rodinou v Londýně a působícím v Brně. No jo jenže od té doby, co si můžeme tak maximálně jenom psát, se naše texty opět stáčí podobnými směry a co nedokážu "okecat", najdu na netu.

Pro dlouhé zimní večery mám k dispozici výbornou jazykovou aplikaci Duolingo. Příjemným způsobem se v anglickém jazyce nechávám procvičovat a do podvědomí si vměstnávám stále více nových slovíček. A anglicky psané knihy? Tak na to nemám nervy. Stále více neznámých slov, která nedokážu zařadit do konceptu, mi pocit z celku kazí natolik, že s tím vším po chvíli hodím do kouta.

Ono stačí vidět mamku, která se během pár let dostala svou tvrdou prací z nuly na experta a nenechá mě to polevit. Pořád tu ještě jsou programy jako Angličtina pro nejmenší, a tam když nic jinýho, aspoň můžu koukat na rozkošná mimina, jak se smějí na tleskající, skákající a anglická slovíčka vyřvávající učitelku.

Jak to máte s cizími jazyky vy? Umíte? Neumíte? Učíte se? Hezký první zimní den! M:)