Blbej prosinec!

Přesně tak! Blbej prosinec. Měsíc, na který si čekám celý rok. Na jeho atmosféru a klid a blá blá blá... Je teprve druhého a malý Samuelek už je opět v nemocnici. Včera jsme byli přijati k vyříznutí hemangiomu a všechno proběhlo v naprosté pohodě. Bez celkové narkózy, bez komplikací, bez nutnosti v nemocnici přenocovat. Dnes ráno jsme se probudili, jako každý den. Samuelek dostal mlíčko, jako každý den. A jeho obvyklé chrčení postupně začalo přecházet v dušnost, až bylo vidět, že do každého povrchního nádechu musí vložit extrémní snahu, jako každý půl rok. V tu chvíli už nás vezla sanitka do Liberce na dětské oddělení, tentokrát rovnou na Jipku. Samuelka čekal klasický koloběh vyšetření a mě dvouhodinová cesta zpět domů vlakem, jen v lehkém svetříku a bundě s rozbitým zipem.

Klasické kolečko hádek, kdo co dělá špatně, a kdo za to může. Já se jak kráva večer chlubím na facebooku s fotkou, kde nás s úsměvem propustili z nemocnice, aby se mi osud opět vysmál do ksichtu a poslal nás tam jako bumerang zpátky. Před chvílí jsem telefonovala s paní doktorkou a je to lepší. Dýchá, horečka klesla na lehce zvýšenou teplotu, zánětlivé ukazatele má zatím nízké a vypadá to, že si opět pustil trošku toho ranního mlíčka do plic. Pořád nechápe, že jídlo a pití se pouští zásadně do bříška. Desátého slavíme dva roky. Jedenáctého nás čeká vyšetření pokrčených prstíčků a případná operace. Čtrnáctého už se klepeme na čerstvé neurologické vyšetření a po vánocích tradáá do lázní. Nějak mě ten prosinec začíná vyčerpávat už ze začátku, to se pak nesmím divit, že nemáme ani adventní věnec. Zítra za ním jedu do Liberce a půjdeme spolu na pokoj, tak aspoň takhle pár informací pro vás v tom milém adventním čase. M

Kryštůfek záchranář jako dárek od záchranářů...no není to úplně špatnej nápad!