PéeFko aneb Co bylo, nech být.

Jen tak pro zajímavost jsem si zjistila (ve chvíli, kdy jsem si nemohla vzpomenout, jestli mám do přání napsat rok minulý nebo budoucí...degenerace), že zkratka PF je ve skutečnosti odvozená z francouzštiny /Pour féliciter/ a znamená "pro štěstí" (takže tam patří rok budoucí pochopitelně).

Teď myslím na to, jak jsem tu seděla přesně před rokem a s velkýma očima plnila diář nesmyslama, jako např.:

• Zhubnout 30kg
• Naučit se španělsky
• Zdokonalit angličtinu
• Udělat řidičák
• Užívat si života
• Zmodernizovat zařízení bytu
• Pít alkohol jednou týdně
• A blá, blá, blá...

S hrůzou nyní zjišťuji, že ani jeden z těchto bodů pro cestu za lepším životem se mi splnit nepovedlo, a to ani částečně. Jo pardón, španělsky už umím tak tři lekce a v angličtině jsem po třech pivech expert. A dál? Jestli se jako modernizace sporáku počítá to, že mu upadly dvířka, tak budiž. A kila mám dole 2. Za rok myslím úspěch.

Ale není to zas taková katastrofa. Úspěšně se mi podařilo naučit syna sedět bez opory a "přežít" tři nečekané hospitalizace. Našla jsem si i nové kamarádky, i když bez facebooku ta komunikace určitě nebude nic valnýho (přes to zrušení fcb stále nelituju). Definitivně jsem se rozhodla vyřešit svůj, jak to jen říct, nevyhovující vztah, ale zatím neměla koule na to, aby se to stalo skutečností.

Když nad tím tak uvažuju, zdá se, že jsem rok 2015 úspěšně přežila, ale nic víc! Je to vůbec možný? Snažím se však nezoufat a trpělivě usedám zpět k novému diáři a láduju ho nesmyslama na rok příští. Snad se tentokrát zadaří. Předsevzetí jako takové si ale vybírám pouze jedno a zatím se mi zdá splnitelné. Narazila jsem na něj v jednom časopise. Jistá a úspěšná Emma Brannan tam lidem radí, aby se přestali chovat jako blbci. Tak teda budiž. Mé předsevzetí je: PŘESTANU SE CHOVAT JAKO BLBEC. 

Přála bych vám do nového roku zdraví, štěstí a úspěch, ale už vím, že  pokud na to budete čekat doma na gauči, nejspíš se nedočkáte. Proto všem přeji pevnou vůli a nekonečnou motivaci. Těším se na vše nové v roce 2016. Na zdraví! M:)

První týden bez!

Ano, uznávám, že zrušit si facebook zrovna před vánocemi, nebylo moc chytrý. Zrovinka v době, kdy se vám rozpadne rodina, psychologa nemáte a toužíte po tom, aby vám někdo poradil nebo přímo řekl, co máte dělat. No nic, ani tento malý detail mě nedonutí se tam znovu přihlásit, přesto že stupidita některých příspěvků na odreagování funguje dokonale.

První den po zrušení se u mě projevovaly silné abstinenční příznaky. Co pět minut jsem se nachytala jak tupě civím na displej mobilu a nevím, co s rukama. Druhý den to bylo lepší a já se dokonce dostala k věcem, které mi byly dlouho cizí (např.:uklízení nepořádku pod postelí). Třetí den, jsem koukla na obrazovku už jen párkrát a za dnešek mám v nohách 12km s někým, kdo neváhá opustit vyhřáté místečko na rodinném gauči, mísu cukroví a kachnu, která by se určitě dala obrat líp a přijede za mnou a mou schizofrenní náladou. Takže? Jde to! A funguje to! Tušila jsem, že po překonání prvních choutek mi facebook chybět nebude. A je tomu tak.

Vánoce? Pamatujete ještě na mé naivní předvánoční články, plné sentimentálních vzpomínek a sladkých řečí? Tak jsem se dle vzoru snažila štědrý večer udělat naší "rodince" sladký a příjemný a skončila doma sama a ubulená, s vyházenými věcmi ze skříně a sbaleným kufrem, i tak se to může přihodit. Na silvestr se pak vyloženě těším. Láhev vaječňáku a Daniel Nekonečný v televizi, to bude jistě úlet, který mě ohromí. Pokud tedy někdo nemáte svých starostí dost, tak slibuju, že u mě na blogu bude nějaký ten pátek veselo. Protože na jednu holku, už toho začíná být dost.

Zabil sééém v lese jééléénaa...

Vánoční nálada u mě doma...

My English is better than your English :)

Schopnost vládnout cizím jazykem, je jedna z těch které uznávám nejvíce. Můj největší obdiv pak sklízí lidé, kteří dokážou zvednout zadek, polknout kámen v krku a odjet se někam něco přiučit na vlastní kůži. Celý můj život se mi přihodil tak nějak jinak, protože mám takový pocit, že bych bývala touto dobou klepala kosu někde v Aberdeenu. No ale nic se ještě nedá vyloučit. Proto poctivě pracuji na té své schopnosti, a to uplácat rukama, nohama a lámanou angličtinou svůj požadavek.

Neříkám, že by to na malém městě bez možnosti doučování (zatím) bylo nějak valné. Dokud jsem žila v Brně, tak přeci jen jsem jako pokladní přicházela do styku s cizími jazyky denně. Jenže otřepané fráze se naučíte zpaměti a k čemu to je? Nejvíce jsem koukala na polskou rodinku, která na mě pokřikovala výrazy typu: Cós do picia? (Co do piče?) Chudáci chtěli prostě jen "něco k pití" a já uražená odešla z kasy :-).

Mohu se pochlubit i svým osobním učitelem s jamajskými kořeny, rodinou v Londýně a působícím v Brně. No jo jenže od té doby, co si můžeme tak maximálně jenom psát, se naše texty opět stáčí podobnými směry a co nedokážu "okecat", najdu na netu.

Pro dlouhé zimní večery mám k dispozici výbornou jazykovou aplikaci Duolingo. Příjemným způsobem se v anglickém jazyce nechávám procvičovat a do podvědomí si vměstnávám stále více nových slovíček. A anglicky psané knihy? Tak na to nemám nervy. Stále více neznámých slov, která nedokážu zařadit do konceptu, mi pocit z celku kazí natolik, že s tím vším po chvíli hodím do kouta.

Ono stačí vidět mamku, která se během pár let dostala svou tvrdou prací z nuly na experta a nenechá mě to polevit. Pořád tu ještě jsou programy jako Angličtina pro nejmenší, a tam když nic jinýho, aspoň můžu koukat na rozkošná mimina, jak se smějí na tleskající, skákající a anglická slovíčka vyřvávající učitelku.

Jak to máte s cizími jazyky vy? Umíte? Neumíte? Učíte se? Hezký první zimní den! M:)

Těšilo mě!

Já se tady rozplývám nad adventním obdobím a přitom už od prvního prosince je jasné, že to bude jeden z těch snad nejhorších. Natož pak teď, pár dní před tím, než má přijít Ježíšek, kdy jsem podle všeho, jako máma chystající dítěti šťastné a veselé, naprosto pohořela. Tím k momentální náladě a dál už jen věcně.

Ano, ruším facebook a už se těším, až to udělám a přestanu o tom jen mluvit. Hodně z vás se mě ptá PROČ? Jedna z mých odpovědí zněla, že když už i facebook ví dřív, že potřebuju na záchod, něco je tu asi špatně. Další odpověď: Bere mi to moc času, který chci věnovat synovi... Zkrátka důvodů mám hodně a bohužel nejsem jedna z těch zdatnějších, kteří se dokážou ovládnout a facebook není to první, co jejich oči po ránu navštíví. Tyto zkutečnosti ale nasvědčují tomu, že budu z prvu trpět silnými abstinenčními příznaky, o které se s vámi samozřejmě ráda podělím. V dnešní době, kdy jsou sociální sítě tou největší zbraní a technologie jdou dopředu, se já toužím vrátit do doby kamenné. 

Takhle jsem se třeba včera tvářila na vymoženost, jménem SnapChat :-D

Teda myslím, že to bylo ono. A je mi vážně líto, že se o takovéto foto nepodělím na facebooku...

V mém přesvědčení mě utvrzují i lidé, ke kterým jsem v životě vzhlížela snad nejvíce. Všichni totiž facebook buď ruší, dávno zrušili a nebo nikdy neměli a žijí! A když mě pak jeden z nich podpoří větou: "Bez facebooku je život lepší!" Tak já osobně nemám o čem přemýšlet. Jako holka z malého města riskuji samotu a minimální spojení se světem...Ale myslím, že si poradím. Hodně z vás se mnou zásadně nesouhlasí a nebojí se mi to naplno říct, ale ruku na srdce, není to jen panika, která člověka zachvátí při pomyšlení, že nebude moci denně sjíždět zeď známých? Žádnou firmu, kterou bych na FB propagovala nemám a jinak je mi to v podstatě k ničemu.

Ano, zamýšlím se nad tím, co budu dělat až si po náročném dni naliji sklenku vína a sednu k facebooku, který bude zrušený. Nebo jestli se mi podaří najít partnera pro život, aniž bych si ho mohla nejdřív pořádně "oťuknout" na FB.

5.1. odjíždíme se synem do lázní, trošku rozhýbat ty jeho neposlušný svaly. Budeme tam na 5-6 týdnů a já dělám vše pro to, abych s sebou měla tablet, či cokoliv (sháním, půjčuji, hledám na chodníku...), abych mohla svůj abstinující mozek vyprázdnit alespoň zde na blogu. A těm, kteří mě budou sledovat i bez sdílení na modré síti předem děkuji. Dále pak existuje Viber, WhatsApp, Instagram a mail. Ten můj je meixmi@gmail.com a každému ráda odepíšu. Toť asi vše pro dnešek, čekejte další výplody, jejichž frekvence se nejspíš zvýší. 

A ne, opravdu nejsem hipík, matka příroda ani blázen...jen už mám těch závislostí po krk M:)

Trhy - čekáte na ně celý rok a pak?

Vánoční trhy. Jedna z mých nejoblíbenějších městských akcí. Teda hlavně v době, kdy jsem žila v Brně. Brněnské trhy totiž trvají cca měsíc. Kdykoliv máte čas, chuť, kamaráda po ruce a náladu, můžete si tam zaskočit nasát tu krásnou vánoční atmosféru. Ochutnat klasiku - svařáček nebo něco lepšího - svoboďáček a nebo úplný top - turbomošt. Lidí mraky, ale přeci jen za ten měsíc minimálně párkrát narazíte na stánek, u kterého není fronta. I když v Brně je na alkohol fronta vždycky! 

No a včera jsem vyrazila na trhy u nás v Turnově. Očekávala jsem ze všech sršící vánoční náladu, úsměvy, známé tváře. No probíhalo to trošku jinak. Trhy u nás ve městě probíhají vždy v půlce prosince a to jeden pátek a jednu sobotu. Za tu krátkou chvilku se tam chce podívat celé město a vy najdete jen náměstí, narvané lidmi, kteří se tlačí, cpou a rozdávají nakvašené pohledy. Z reproduktorů se line ta nejnepříjemnější koleda svého druhu a místo padajících vloček vám do obličeje svítí slunce a ve své šále s jelenem se potíte.

Vždy se obrním a vyrazím i se Samuelkem v kočárku. Davem se snažím projet jen velmi pomalu, abych někoho nezranila. Směju se v dobré víře na okolí, ale lidí, kteří mi to v tom stresu oplatí je opravdu jen málo. Navíc se mi snaží protlačit před kočárek, abych je s tím svým nákladem snad nezdržovala, samozřejmě hned po tom, co si mé dítě s různorodým výrazem ve tváři důkladně prohlédnou. Frontu na trdelník (aby z toho malý Samuelek měl něco víc, než jen pohled na spoustu zadků) jsme stáli tak dvacet minut a dostali ho syrový (ale stejně dobrý). No Samik tuhle atmosféru snášel asi tak čtvrt hodiny, než začal plakat a my se utíkali projít jinam.

U stánku se jmelím, stál malý zmrzlý klučina a já měla pocit, že tím, že mu chci udělat kšeft, ho vlastně jen obtěžuji. To ale rozhodně neplatí o stánku PRO DOBROU VĚC, kde se skupinka Turnovských lidiček snažila vybrat peníze pro nemocného Honzíka (svalová dystrofie) a doplatit mu tak vysněný vozíček. Podařilo se posbírat zhruba 80 000 kč a za to jsem opravdu ráda. Celkový obrázek z letošních trhů mi tato věc dost napravuje. Navíc u Honzíkova stánku bylo furt plno a ta nejlepší atmosféra.

Tím, že sníh v prosinci je opravdu už jen rarita, je těžké tu vánoční náladu udržet na úrovni, na kterou jsem zvyklá ze svého dětství a to je škoda. Doufám, že máte z trhů ve svých městech lepší pocit a kousek toho adventu na vás dýchl v plné míře! M:)

Blbej prosinec!

Přesně tak! Blbej prosinec. Měsíc, na který si čekám celý rok. Na jeho atmosféru a klid a blá blá blá... Je teprve druhého a malý Samuelek už je opět v nemocnici. Včera jsme byli přijati k vyříznutí hemangiomu a všechno proběhlo v naprosté pohodě. Bez celkové narkózy, bez komplikací, bez nutnosti v nemocnici přenocovat. Dnes ráno jsme se probudili, jako každý den. Samuelek dostal mlíčko, jako každý den. A jeho obvyklé chrčení postupně začalo přecházet v dušnost, až bylo vidět, že do každého povrchního nádechu musí vložit extrémní snahu, jako každý půl rok. V tu chvíli už nás vezla sanitka do Liberce na dětské oddělení, tentokrát rovnou na Jipku. Samuelka čekal klasický koloběh vyšetření a mě dvouhodinová cesta zpět domů vlakem, jen v lehkém svetříku a bundě s rozbitým zipem.

Klasické kolečko hádek, kdo co dělá špatně, a kdo za to může. Já se jak kráva večer chlubím na facebooku s fotkou, kde nás s úsměvem propustili z nemocnice, aby se mi osud opět vysmál do ksichtu a poslal nás tam jako bumerang zpátky. Před chvílí jsem telefonovala s paní doktorkou a je to lepší. Dýchá, horečka klesla na lehce zvýšenou teplotu, zánětlivé ukazatele má zatím nízké a vypadá to, že si opět pustil trošku toho ranního mlíčka do plic. Pořád nechápe, že jídlo a pití se pouští zásadně do bříška. Desátého slavíme dva roky. Jedenáctého nás čeká vyšetření pokrčených prstíčků a případná operace. Čtrnáctého už se klepeme na čerstvé neurologické vyšetření a po vánocích tradáá do lázní. Nějak mě ten prosinec začíná vyčerpávat už ze začátku, to se pak nesmím divit, že nemáme ani adventní věnec. Zítra za ním jedu do Liberce a půjdeme spolu na pokoj, tak aspoň takhle pár informací pro vás v tom milém adventním čase. M

Kryštůfek záchranář jako dárek od záchranářů...no není to úplně špatnej nápad!