Novinky se Samuelkem v kostce.

Nejsem z těch lidí, kteří by při prvním pohledu do ranního bíla za oknem, oznamovali všem sociálním sítím, že sněží, i když z toho mám samozřejmě stejně velkou radost, jako tyhle emocionální bombičky. Nicméně pár novinek z našeho života vám jistě radost udělá. Existuje asi sto lidí, čekajících na článek o tomhle vysmátým miminu a nad každým mým blábolem mimo žádané téma systematicky ohrnují nos. A jelikož se nám pár nových informací nastřádalo, ráda se s nimi podělím.

Poslední výbuch v podobě zápalu plic, následnou hordu výčitek, obviňování i sebeobviňování jsme úspěšně přestáli. Smířila jsem se i s tím, že každá chřipka může další zápal plic vyvolat a tak chodíme ven jen když je relativně hezky a mezi co nejméně lidí (což se hodí, protože ty smějící se zdraváčci z městských školek mi pořád leží v žaludku). Od té doby dobrý. Schválili nám cestu do lázní. Samuelek se naučil sedět a slézat ze všeho, kam ho položím. Začíná mi pěkně kousat jídlo a celkově je takový spokojenější, protože už se sám přestává cejtit, jako bezmocný mimino.

Do téhle pohody se nám před dvěma měsíci objevila na spánku červená tečka. Tečka, která pomaličku rostla. Čím je tato zákeřná tečka větší, tím rychleji roste. Další forma hemangiomu. Máme plošný, pak boule na žilách pod kůží a teď už i boule na kůži venku. Hned jsem s ním pádila ke kožní lékařce, informovat se, jestli se tato hrůza dá vyříznout. Celé to na mě působilo jako banalita. Ale není. Hemangiom roste o půl milimetru denně, už má velikost malé jahůdky. Řezat se bude pod narkózou. No stále jsem přemýšlela s čím tu narkózu spojit, abych jejich počet do budoucna snížila. Konzultovala jsem to a promýšlela, dokud se ve schránce neobjevil dopis s oznámením, že 19.11. v 10:00 máme nástup do lázní.

Vidina toho, že stále máme ten hemangiom, že před vánoci odjedu na měsíc pryč, že nestihnu za týden nakoupit do lázní vše potřebné, že jsem měla za pár dní nastoupit na tolik očekávaný řidičák a musím to opět zrušit, že toho je najednou opět nějak moc, mě donutila si po dlouhé době pobrečet mámě na rameni. No ale řešení jsme našly. Řidičák je pro teď out, lázně odsunuty na leden, vánoce si zkazit nenechám a hemangiom je naprostá priorita.

Fajn, takže jsem naplánovala zákrok u nás v Turnově, jenže krevní testy, které mu dělala naše skvělá obezřetná paní doktorka s nejochotnější sestřičkou, jakou znám, ukázaly (no a teď nevím přesně, protože jsem to opět poslouchala z bubliny strachu, která mě drží mimo záchvat histerie na veřejnosti), opožděnou srážlivost krve (asi) a sníženou funkci štítné žlázy (určitě). Co to pro nás znamená? S hemangiomem buď dětská chirurgie Liberec nebo náš oblíbený Motol a se štítnou žlázou bude zábava v podobě doživotních léku (pravděpodobně). 

Samuelek se tím nedává rozhodit, všechny depky hází úspěšně na maminku a čeká si na Ježíška. A já musím říct, že kdyby bylo třeba léto a né moje oblíbené zimní období, beru to taky asi ještě hůř. Nevím ale čemu se divím, od začátku jsem věděla, že budeme přeskakovat a řešit různé překážky, tak jsou tady a přitom ani ne tak velké, jaké by mohly nastat. 

Jinak dnes nás čeká vánoční výzdoba, jsem zvědavá, jestli mi to dřív zničí Samuelek nebo kočky, hezký den. M:)