Čtvrt století - no a co?

Přesně před týdnem, jsem oslavila těch 25. Je to věk už méně sladký, jako osmnáct, ale přes to stále krásný (alespoň jsem si to myslela). Žila jsem totiž v bludu, že mám stále ještě čas na to, něco dokázat, přitom kamkoliv se kouknu, hemží se to úspěšnými lidmi  minimálně o pár let mladšími. Kouknu na superstar a raduju se z pohledu na lidi, kteří vypadají stejně staří a při bližším prozkoumání zjistím, že nejstarší z nich je devadesátej druhej ročník a absolutně nikdo z nich nemá ani tušení, čím se cinkalo 17. listopadu 1989. Jakože cože? Pro info jsem se zeptala své maturantky sestry a ta to ví! Tak kde se stala chyba?

Takovýto věkový milník, vás donutí zamyslet se nad dosavadním životem, nad jeho úspěchy a pády. Po důkladném prozkoumání, jsem ale zjistila, že od té doby, co chci svůj život radikálně změnit a přestat si ho ničit, nevědomky jsem pokonila co šlo. S hrůzou v očích mi totiž dochází, že nemám ani firmu, ani šťastnej vztah, ani své vlastní zázemí, ani skvělou kariéru, z pěti pozvaných kamarádek, přišly na mou oslavu jen dvě, pevná vůle je totálně v háji, rohlík střídá čokoládu, mám neustále poslintaný rameno a povzbuzování beru spíš jako litování. Pergnerová holt už Eso nikdy moderovat nebude (počkat, Eso už vlastně ani není) a chleba ve vajíčku taky vyšel z módy.

Pětadvacet. Sranda no. Tak na co se mám vrhnout dřív? Na zlozvyky? Protože čím jste starší, každý panák a každé cigáro se na těle a hlavně pleti podepíše víc a víc? Nebo na vztah? Podnikat? Brigáda? Řidičák? Výzdoba na vánoce? Zapráskanej sporák? Mám sbalit Samuelka a cestovat? Nic z toho nebude, doprala mi pračka. Chtělo by to odlíčit včerejší makeup a přestat koukat na filmy, kde je hlavnímu hrdinovi dvacet! Přestat fňukat a jít si zaběhat! Přes desetiletý věkový rozdíl začínám Bridget Jonesovou chápat, a líbí se mi čím dál víc. Ke koupi deníku jsem ještě sice nedospěla, ale mám dobře našlápnuto. Čtvrt století - no a co? M:)