Rekapitulace...

Hned první říjnové ráno srdečně zdravím všechny své nové i ostřílené čtenáře. Ano, pravidelných čtenářů mého blogu stále přibývá, skoro denně se seznamuji s novými lidmi, počet mých přátel na sociálních sítích zběsile stoupá i když po většinou dobrou třetinu ani neznám. Přijde mi žádost, vidím maminku s dítětem, přijmu žádost a čekám, že mi přijde zpráva, odkud se známe, nebo proč máme být přátelé, a ono nic. I tento problém asi co nevidět vyřeším nějakou vlastní stránkou, pouze pro účely sledování blogu a syna Samuelka. Jelikož jsem člověk třídivý a jak se něco nahromadí, je potřeba to přebrat (asi proto mám skoro prázdný byt) :-).

Pro nové sledující jsem se rozhodla udělat takovou malou rekapitulaci. Blog už píšu tři čtvrtě roku, mé postoje a cíle se přeci jen asi trochu změnily, i syn dělá samé pokroky, tak si myslím, že je pravý čas na naše představení novým kamarádům.

Jmenuji se Michaela M. a začala jsem psát asi proto, abych se vybičovala ke změně životního stylu. Tato změna zahrnovala vše (líčení, oblíkání, hubnutí, něčeho dokázání). Začala jsem tedy psát články o jídle nebo fitness věcech, zkoušela všechny možný druhy cvičení, ale u ničeho nezůstala a celá ta změna dopadla tak, že mám novou šatní skříň, plnou starých hadrů a umím si udělat i když křivé, ale přece oční linky. No teď píšu hlavně proto, že mě to baví a naplňuje, nepíšu jen blog, ale taky dokončuji svoji první knihu a hlavu mám momentálně plnou námětů. Dále potom sbírám kilometry. Je to úplně výborná věc, jejíž tvůrcem je má kamarádka Anetka z blogu http://zdravakrasna.blogspot.cz/ a ve zkratce jde o to, že každý měsíc v týmech i samostatně sbíráte uběhnuté i jinak překonané kilometry a tím soutěžíte, kdo toho zvládne nejvíce. Odměnou je nám dobrý pocit, spoustu skvělých přátel, diplomy a sem tam něco z hodnotnějších darů. Moc mě tento způsob pohybu baví a motivuje a tím, že nemám pocit, že něco musím, nýbrž chci, dělám to opravdu ráda.
Tak to jsem já:

Jenže je mi jasné, že všichni čekáte, až představím svůj pokládek, malého Samuelka:





Sáma je mé vysněné první miminko, kterému byl dán do vínku vzácný syndrom MCM. Psala jsem tu o nemoci dost podrobné články a nic víc prostě nevím. Všechny informace jsou buď v odborné angličtině nebo nedostupné. Lidí s tímto syndromem moc není a i kdybych chtěla porovnávat, nemohu, protože fyzicky i mentálně je na tom každý jinak. Můj Samuelek brzy oslaví druhé narozeniny a musím přiznat, že po pohybové stránce dost trpíme. Velká hlavička a minimum svalového napětí mu nedovolí plnohodnotně sedět, natož pak stát nebo běhat. Když si ho chce někdo pochovat a nevládne takovými bicáky jako já, má už docela problém. Samuelek třikrát utekl hrobníkovi z lopaty a i přes to je to vysmátý uličník s ohromnou touhou se dále vše komplikovaně učit (no až na ty brýle, ty na něj nedostanu). Chodíme cvičit, na oční, na kožní, na neurologii, na vše možné. Na žilkách se objevují a mizí žilní nádory a to čekání, jestli se neobjeví třeba někde v plicích nebo u srdce, je hrozné. Nicméně....se hrozně milujeme a nedáme bez sebe ani ránu. Podpora lidí okolo, ať už rodiny, lidí ve městě, na facebooku nebo tady na blogu, je osvobozující a vždy když je mi ouvej, mám se kam obrátit.

Na množství přečtení jednotlivých článků sleduji, že s velkým náskokem jsou nejčtenější právě články o Sámovi, ale s omluvou se k nim chci uchylovat, jen zřídka, když bude něco nového, zajímavého a ne každý týden. Trochu toho soukromí mu přeci jen musím uchránit. Děkuji všem M:)