středa 21. října 2015

Geocaching aneb bez kešky neodejdu..

No úplně jsem se zase do něčeho zamilovala. Dovolte mi tedy trošku představit hru/sport/zábavu/koníčka geocaching neboli "lovení kešek", z pohledu naprostého laika. K této záležitosti mě přivedla moje kamarádka, naprostá superžena a supermáma Anetka z blogu http://zdravakrasna.blogspot.cz/. Ona totiž kromě výroby šperků, čtení knih, výchovy dvou hyperaktivních špuntů, úspěšnému shazování kil, věnování se poradentství v oblasti fitness a všemu co vás napadne, i loví kešky. Na její planetce o(skupina na fcb) se objevil článek s návodem jak na to, já ho zhltla jedním dechem a tuto bojovku, která vrátí do dětských let i toho největšího prudiče, vyzkoušela. Zaregistrovala jsem se na webu geocachingu, abych pro info zjistila, kolik těchto kešek (většinou je to krabička s notýskem a tuštičkou k podpisu) je schovaných v okolí Turnova. No myslím, že kolem 150 jich bude i když jen málo jich je přístupných s obřím kočárkem.

Většina rodičů, jejichž ratolesti se zdárně podařilo udat babičkám, už přemýšlí, kam si půjdou večer posedět na skleničku, jestli předtím kino nebo divadlo nebo fitko nebo úklid... To mě okamžitě naběhne, kterou kešku půjdu zase kam lovit. Upřímně, já se tu prezentuju, jako mazák, co má na kontě už tak 200  kešek a přitom jsem našla pouze dvě. Ano dvě, ale trasu k dalším dvaceti mám podrobně nastudovanou. Stačí už jen zvolit tu správnou VOLNOU chvilku. Do mobilu jsem si stáhla geocaching aplikaci a jedu. Hodinu běhám kolem blikajícího GPS bodu na mapě, prozrazujícího umístění pokladu a ani podle souřadnic, ani podle obrázku nejsem schopná poznat, kterým směrem pátrat. Mou orientační retardací se mi tedy můj nový koníček docela stěžuje, a to zatím hledám jen ty nejlehčí a rozhodně nešplhám někde po stromech či skalách. Nicméně mě to baví. A baví to víc lidí, než jsem čekala. Najdu poklad a při podpisu zjistím, že už tam ten den byli tři lidé. Kešky můžete brát domů, opravit a vrátit nebo založit svou vlastní, ale o každé změně je potřeba informovat hledače na webu. 

Komukoliv jsem se zatím zmínila, poslal mě do háje s tím, že jsem sto let za opicema a že už jich našel tak padesát. Jak je tedy možné, že jsem tomu propadla až teď? No každopádně kdyby se chtěl někdo přidat, mohu geocaching jedině doporučit. Je to relax, zábava a někdy i stres, to když běháte kolem skály, na které to určitě musí být a dříve než se dopátráte, se vám vybije mobil se souřadnicemi. Kolik jich do konce měsíce ještě najdu? Pokud mě někdo proškolí v práci s mapou, tak snad hodně. Hezký den a keškám zdar! M:)





5 komentářů:

  1. Super článek :) Geocaching mě hrozně baví, narazila jsem na něj před 3lety a naprosto jsem tomu propadla. Teď už na to není tolik času, ale pokaždé když někam jedem tak si aspoň jednu ulovit musím :)

    OdpovědětSmazat
  2. Super článek :) Geocaching mě hrozně baví, narazila jsem na něj před 3lety a naprosto jsem tomu propadla. Teď už na to není tolik času, ale pokaždé když někam jedem tak si aspoň jednu ulovit musím :)

    OdpovědětSmazat
  3. Tak Míšo já jsem očividně taky sto let za opicemi.. Pamatuji si, že se mi o tom někdo kdysi zmiňoval, ale úplně jsem na to zapomněla.. A teď díky tvému článku jsem tomu úplně propadla.. Myslela jsem si, že je to jen v ČR (trochu blbá domněnka :D), ale zjistila jsem, že je to po celém světě!!! A jen kolem Antwerp jich je 880!! S přítelem milujeme procházky a teď k tomu můžeme připojit i lovení pokladu, což snad baví úplně všechny lidi na světě! Děkuji mooooc za inspiraci!! Už se těším až ulovíme svojí první kešku! :))

    OdpovědětSmazat
  4. No právě že je to po celým světě, takže můžeme lovit i na dovolený :-D Já to právě psala pro tyhle posledníčky, kteří ještě neloví :-) ostřílení mazáci si nad článkem vykroutí oči v sloup :-) jsem ráda holky že se vám článek líbil :-)

    OdpovědětSmazat
  5. A pak se sejdeme a uděláme si kačeří výlet :D :D A jinak moc dííky Míšo

    OdpovědětSmazat