Samuelkův rozvrh na další rok!

Máme tady září, společně s dubnem můj nejvíc oblíbený měsíc. Září pro mě vždy znamenalo příslib něčeho novéno. Nové povinnosti, nový režim a s tím i nový začátek, kdy mají všichni čistý štít. Když jsem v září po dvou měsících vstávala opět do školy, bývalo už ráno šero a zrovna tak se pomalu začínalo stmívat navečer, když jsem si uklízela pokojíček a do šuplíků rovnala nové sešity. Toto příjemné brzké stmívání jsem si vždy užívala, na rozdíl od ostatních, jejichž nespokojené brblání "Odcházím za tmy, přicházím za tmy.", mi působilo škodolibou radost.

Sice už jsem velká a nikam do školy ani do práce nevstávám, přes to ale ráno vstávám s tím svým kvítkem zhruba tak v 5 hodin a je tma. Plní mi to břicho příjemným zářijovým pocitem a pokud bude malý Sáma po mě, bude to mít určitě taky rád. A PROTO! Už si spolu pomalu chystáme svůj osobní rozvrh na příští rok. Maminka se zaměří na osobní rozvoj, ale o tom až někdy příště. Pro Samuelka jsme totiž vymyslely opravdový, poctivý plán s třešničkou na konci.


Za prvé: Se naučíme sedět!

Pokud nám to nepůjde, tak to holt přes koleno nezlomíme, ale uděláme maximum. Snažit už jsme se samozřejmě začali. Máme konečně nový kočárek, který podporuje Samuelka v pěkném, rovném sedu a on si tak už aspoň nepřipadá jako ležící mimino a naopak kouká kolem sebe. Schválili nám lázně v Košumberku, kde už jen stačí doladit termín a jedem to zkusit úplně poprvé. Na cvičení jsme chodili tak nějak jednou za čtrnáct dní, jak se to hodilo oběma stranám, ale teď najíždíme hezky na systém "cvičíme každé úterý" a na to jsem opravdu zvědavá, protože doma se u toho Sáma směje, zatím co ve Sluníčku (kam chodíme) řve jako tur.

Za druhé: Pomalu zkoušíme nočník!

Někdo řekne, že je to zbytečný, že jeho mentální rozvoj ještě tomu chození na nočník neodpovídá, ale JÁ MÁMA si myslím, že pětiminutové posezeníčko třikrát denně na nočníku nikomu neublíží.

Za třetí: Komunikace!

U tohoto si upřímně nejsem moc jistá, ale za zkoušku nic nedáme. Komunikace za pomoci obrázků už mnoha rodinám ulehčila život a my to zkusíme taky. Fotíme hračky, jídlo, nočník, všechno co zná a já mohu doufat, že pokud mu vždy před samotným aktem ukážu obrázek, do roka mi snad bude schopný ukázat, jestli má chuť na banán nebo na jogurt.

Za čtvrté: Kousání & polykání!

Důležité! S tímhle problémem se trápíme, protože na jednu stranu je Samik dost velký na to, aby měl chuť na chlebík, zeleninku, sušenky....No na druhou stranu není zralý se s takovým soustem ještě popasovat, tak musíme trénovat kousání a hlavně včasné polykání. Občas se stane, že Sáma prožene jídlo krkem, aniž by ho polykal a výsledek je deset dní na ARu se stravou v plicích. Takže se na jídlo jako takové musíme soustředit snad asi nejvíc.

Za páté: Třešnička!

Pokusíme se pro našeho velkého kluka najít vhodnou školku, kam by mohl od tří let začít aspoň trochu chodit. Jedna je v Turnově a když by nás tam nechtěli, poohlídnu se samozřejmě i někde v okolí. Z tohoto bodu mám radost velkou. Pořád jsem se bála, jak to asi bude, ale když vám pak třetí osoba navrhne školku jako by to nebyl žádný problém, euforii potlačit nemohu. I kdyby to ale vyšlo, musíme k tomu mnohé přizpůsobit. Naučit Samuelka nebrečet na návštěvách u cizích (vlastně i u známých), v různých zařízeních a procházkách, jelikož občas hysterčí tolik, že to neudýchá a zvyknout ho na děti, jakékoliv.

Každý z těchto bodů je pro nás krok vpřed, a ať už se to povede letos nebo až za dva roky, já budu ráda, že se to vůbec povedlo. I malý úspěch je úspěch. Třeba to, že bude sám pít bez pomoci z lahvičky a k tomu si po tvářích rozmazávat Brumíka, bych si před třemi měsíci ani nedovedla představit. Má teď dobře našlápnuto, a já cítím, že když ho nenechám ležet na gauči, můžeme se tento rok opět posunout o kus dopředu. M:)