Mé dítě se chytlo špatné party...

.... to už je takové rodičovské klišé, stejně jako hláška o pánovi s bonbónem. Ale vážně, snad každý z nás někdy od rodičů slyšel jedno z těchto varování:

• Nikdy si neber bonbónek od cizích lidí!
• S těmi lidmi se nesmíš stýkat!
• Dokud ti nebude 15...
• Dokud ti nebude 18...
• Dokud bydlíš pod moji střechou...

A všichni víme, že průměrný puberťák si těmito moudrými slovy opravdu hlavu neláme. Je prostě strašně cool zkusit tu cigaretu, když ten super kluk kouří taky a ještě mi ji nabídnul. Je hrozně fajn přijmout v parku pet láhev s vínem s kolou ve čtrnácti (někdy i dřív) a udělat tak dojem na starší lidi z party. Dokážete si vůbec představit, co by si o vás mysleli, kdyby jste tam seděli "na sucho" jako jediní?? Je prostě hustý se poprvé zhulit a s posměšky shlížet do vyčítavých očí rodičů z obláčku. Ať už chceme nebo ne, puberta, ať už jakkoliv problémová, rozhoduje o budoucnosti člověka.

Jsme tři sestry a každá měla pubertu úplně jinou. Netřeba dalších komentářů a je celkem jasné, že já ji měla naprosto a nezvladatelně šílenou. A nejhorší na tom je, že když se na to dívám s odstupem, vidím, že každé jedno maminčino slovo bylo pravdivé a má vymletá hlava a nevymáchaná huba mě zavedly na cestu, která mě nenaplňuje.

Zmátořila jsem se a to jenom kvůli dobré výchově, která ve mě (i když to možná nebylo zprvu poznat) zakořenila, jen mi to všechno bohužel došlo až pozdě.  Neberu teď Samuelka, protože toho miluju a stejně by přišel, i když možná o pár let později. Má cílevědomost a sebevědomí, zadupané někde hluboko pod zemským povrchem trpí tím, co jsem dokázat mohla, ale nedokázala a teď to vidím. Samozřejmě jde dodělávat vysokou a řidičák a já nevím co ještě v pětadvaceti, ale člověk už se přeci jen musí soustředit na věci jiné, protože čas k tomu určený je nenávratně pryč... Nezbývá, než využít věcí, které jsem ze sebe sice pozdě, ale přece zvládla zachránit a čekat, kam mě zavedou.

Dost ale o mě, přeci jenom kam se hnu, tam mě znají skrz články :-D chtěla jsem hlavně říct, že už jsem taky máma a ať to bude u nás jakékoliv, je na mě, abych se pokusila své děti před pubertou ochránit, no to asi nejde, tak alespoň varovat. Pokusit se je vychovat, jak nejlíp budu moct. A ať už budou po mě, a jejich cíle nebudou malé, nebo naopak a ke štěstí jim postačí chatrč na samotě u lesa, pořád tu jsem já, abych jim ten směr pomohla určit. A i když mi u toho možná budou cukat koutky, tak těch pět ochranitelských vět ze začátku určitě někdy použiju. M:)