Když máma vyrazí za kulturou

To už je hodně dávno, co jsem vyrazila někam mezi lidi. Tento problém mi však pomohl vyřešit můj tatínek. Zavolal mi ve středu večer, jestli prý nechci jít na muzikál a mě v tu chvíli přišlo, že bych tomu byla schopná podřídit snad i nemožné. První problém nastal, když jsem nakoukla do své šatní skříně a smutně se na mě odtud smály dvoje odrbané legíny, deset příliš malých triček a pár vytahaných svetrů. Následovala tedy akce "mami půjč mi něco do divadla". Ta dopadla celkem úspěšně. V půjčených věcech jsem se cítila natolik nekomfortně, že to prostě muselo stačit.

Cesta podvečerní Prahou na mě vždycky zapůsobí. Pohledem na slunce zapadající do Vltavy se mé emoce uklidnily až ve chvíli příjezdu na místo a Fórum Karlín nás vítalo v celé své velkoleposti. No jo maloměšťanda - ze všeho paf. A pak to začalo. Neocitla jsem se na muzikálu, nýbrž na premiéře světového muzikálu Romeo a Julie. Po příchodu šup sklenka šampaňského a šup druhá, pár selfíček s rodinou a už jsem se nestačila ani rozhlížet. Kam jsem se podívala, tam někdo slavný. Zpěváci, herci, modelky v nádherných róbách, TV Prima, všudypřítomní paparazzi a já v koutě s ruměncem ve tvářích nervózně žmoulala konec své sukně. Ještě že jsem si v autě vyměnila conversky za podpatky a kabelku od přesnídávky nechala v kufru.

Takže já, zrovna já na takovém místě? Jistě pochopíte, že zachovat profesionální výraz pro mě bylo skoro nemožné. Ten pravý bobřík odvahy však měl přijít až ve chvíli zjištění, kde sedím. V hloučku, skládajícím s z Ivana Vyskočila (až moc blízko vedle mě), Eduarda Klezly, paní herečky Hany Maciuchové, Petra Štěpánka (pracovní název Jiřík ze Zlatovlásky), paní Jany Štěpánkové, Michala Davida s manželkou, Miroslava Šimůnka a Dádou, jsem myslela, že to se mnou flákne. Ale i trapné situace, při kterých se přímo přede mě postaví Michal David a už už ke mně natahuje ruku proto, aby se pozdravil s kámošem sedícím za mnou, nebo když se Ivan Vyskočil drbal na hlavě a vrazil mi loket do ucha, se dají zvládnout, když si uvědomíte, kvůli čemu tu vlastně jste. Aspoň jsem si v tom hvězdném hloučku vyzkoušela život hvězdy v praxi. Fotografové, kteří jak supi krouží řadami plnými hvězd, s touhou vyfotit ten nejlepší snímek, mi asi způsobili zánět spojivek. Chtěli pana Vyskočila, vedle něho já. Chtěli paní Maciuchovou, nebo snad Jiříka ze Zlatovlásky? Za nimi já a můj zářící červený obličej. To byl trapas, no hrůza!

Naštěstí začalo představení a já se zadívala do mladých šikovných herců, nedoceněných talentů, kteří mají svoji práci opravdu nadřenou a já můžu jednomu po druhém jen tiše závidět. Muzikály prostě miluju i s pleší Michala Davida ve výhledu. Opět jsem se tam zamilovala asi do pěti herců/zpěváků/tanečníků, jak je mým zvykem. Opět jsem umírala zívistí, že i já nemůžu být jednou ta skvělá Jůlie, ale domů jsem přijela plná nových zážitků, plná motivace a s vědomím, že vždy je na sobě na čem pracovat. Muzikál mohu jedině doporučit, ale určitě už to nebude takový úlet, jaký jsem včera zažila já!

Tak kdo mě vezme na Fantoma Opery? M:):):)