Tak trochu Hadí sklony...

SRPEN. Můj nejvíc nejneoblíbenější  měsíc z roku. Vlastně pozor, červenec je ještě horší, protože v červenci je ještě konec léta a tím i mého utrpení v nedohlednu. To, že nesnáším léto už jsem tu několikrát psala. Avšak nemine den, kdy by mi to někdo ze známých nepřipomněl. Myslím tím tu skutečnost, že jsem opravdu jediný člověk na světě, kterému jde s teplotou nad dvacet pět nálada do kopru.

Dříve jsem tyto měsíce přežila jen díky své práci v krásně klimatizovaný restauraci, ale teď? Teď, když mám věčně vzteklého Samuelka, který je v tomhle rozhodně po mamince, si opravdu nevím rady.

Jediné pozitivum na tom všem je, že přes léto vždy přečtu hodně knih. Ničeho jiného totiž nejsem schopná. Od začátku srpna už mám v sobě dvě tlustý "bichle" a na další čtyři už se úplně klepu.

Á ano, ty hadí sklony. V letních měsících pro mě tak typické chování. Celý den jsem stočená do klubíčka v nějaké temné noře. A kdybych tak mohla nabručeně pochrupovat celý den, klidně se nejdu ani najíst. Místo jídla, kterého v tom vedru nesní nikdo moc, potom doslova rdousím každého, kdo mi běhá v dohledu a nedej bože aby po mě něco chtěl. V neposlední řadě se mi samozřejmě ob týden zbarví kůže do ruda a pak se sloupnu, jako třeba právě teď. Periferně vnímám přítomnost loupajícího se nosu přímo mezi svýma očima a děsně mě to štve.

Ale zase musím říct, že pokud tohle přežiju, přežiju už asi všechno. Už aby tu bylo to září a s ním i chládek a pravidelné články o mých knihách, o mých snahách, o mých přáních....Užívejte si to nesnesitelný vedro, protože já už se těším na to, až budu s drkotavýma zubama a svařákem v ruce, poslouchat své okolí, jak jim chybí léto...M:)