Sedím si takhle jednou odpoledne na balkóně a nenápadně pozoruji maminku s dvěma holčičkami. Totiž právě jejich rozhovor mě inspiroval k tomuto článku o požadavcích nás, rodičů, z pohledu dětí.
Požadavky rodičů jsou různé. Logické i nelogické. Ale některé z těch, které tu dnes vypíchnu, jsem kolikrát zaslechla i v jedné větě. A občas to byla docela sranda.
Pojď honem, nebo to nestihneme...Nelítej tolik, nebo si nabiješ.
Pojď se najíst, vůbec nejíš...Proboha nesněz to všechno, je to i na zítra.
Musíme ti koupit něco na sebe, chodíš jako trhan...Co sis to koupil za otřesný boty??
Měl by si jít taky někdy ven, pořád sedíš jen u počítače...V kolik se chodí domů?
Co takhle zavolat kamarádům?...S tím feťákem se stýkat nebudeš!
Pustíme si nějaký film?...Co to proboha je?
Musíš se víc učit...Neříkej mi, že vás drželi ve škole až do pěti, to je hrůza.
Já měla na střední 54 kilo...Zdá se mi, že jsi nějaká hubená, ukaž ruce.
S tou vyrážkou půjdeme k doktorovi...Že jsme sem chodili, už tu sedíme dvě hodiny!
Všechno nejlepší, tady máš peníze na autoškolu...Proboha zpomal!
Všechno nejlepší, tady máš ty vysněný bicí...Proboha ticho už!
Všechno nejlepší, tady máš tu novou PC hru...Proboha vypni už ten počítač!
V mládí jsme jezdili na chmel, to byly časy....Cože? Na chatu s kamarády? Nikdy!
Hlavně zalívej kytky, než se vrátíme...Ach jo, ty kytky jsou přelitý.
Vylez si taky trochu na sluníčko, ať se opálíš...Sakra, jsi úplně spálený, nemáš být tak dlouho na slunci!
Máš na hlavě vrabčí hnízdo, půjdeme k holiči...Co ti to tam ta kr*va udělala?
Nikam nejezdíš, v létě jedeš na tábor...Na tábor už nikdy! Akorát tě tam zkazili!
Kéž bych měla aktivnější batole...Ještě že je to moje batole tak klidný.
Posbírej si po pokoji špinavé prádlo, budu prát...Cože! Tolik? To budu prát týden.
Na keramiku chodit budeš! Sousedovic Eva chodí taky a je moc šikovná...Na ten koncert nepůjdeš, a že jde i Eva mě nezajímá!
Všichni měli z testu za jedna, jak to že ty ne?...Že měli všichni pětku mě nezajímá!
Měl bys dělat nějaký sport...Podívej jak si z toho skate boardu sedřenej, s tím je konec.
O víkendu uvařím, co budeš chtít...Králíka na smetaně ne, toho už bych musela mít naloženýho, uděláme bramboráky.
Když jsme byli malí, lezli jsme po stromech...Okamžitě dolů nebo spadneš!
Když jsme byli malí pálili jsme ohníčky...No sirky ti ven určitě nedám!
Vůbec nejíte zeleninu!...Kdo sežral všechny kyselý okurky??!
Mohla bych tu určitě pokračovat ještě dlouho, ale myslím, že pro příklad to stačí. Život je úsměvný a mě to baví. Tím spíš, když už jsem taky máma a všechny tyto příklady ze strany rodiče plně chápu. Zamyslela jsem se nad tím, že když byli naši rodiče malí, taky jezdili na kole bez helmy, lezli po stromech, skákali ze stavidel do rybníků a vůbec dělali tolik "nebezpečných" věcí a žijou. Dnešní děti jsou odsuzovány za sedavý styl života, ale možná to také vyplívá z těch omezení, které se dneškem stále tvoří. Navíc by mě zajímalo, kde mají městské děti vzít čistý potok na posílání lodiček? Nebo strom, na který se dá vylézt aniž by shodili cedulku PAMÁTNÝ STROM? A koho by bavilo, hrát si každý den na tom samém hřišti?
Já si myslím, že za sedavý styl života svých dětí můžou rodiče, protože upřímně: Zatím co jste v práci. Je pro vás lepší, když víte, že dítě sedí doma u počítače? Nebo když nevíte s jako partou se zase tahá venku?
Další z ošemetných témat na které mám i já sama dost rozporuplný názor a proto si udělejte svůj závěr sami. M:)
Žádné komentáře:
Okomentovat